O letošních Vánocích kvůli tomu měla velmi nabitý program.

Na Štědrý den ráno rorátní mše v Božejově, v deset hodin večer trochu uspíšená půlnoční v Libkově Vodě, o půlnoci pak v Božejově. To jsou jen některé události, které se bez jejího hudebního doprovodu nemohly obejít.

Ani to vlastně nebyly tak docela první Vánoce, kdy nesla tuto zodpovědnost. „Čtyřiadvacátého června totiž měly děti první svaté přijímání, které se pan farář  rozhodl kvůli datu pojmout vánočně. Tehdy jsem hrála Narodil se Kristus Pán," popisuje Eva, kterou od té doby těžko může v kostele ještě něco překvapit.

„Když jsem chodila do hudebky na klavír, netušila jsem, že by to k varhanám mohlo někdy sklouznout, ale myslím, že rodiče si to tak plánovali," prozrazuje dívka. Dodává však, že si je nakonec našla sama. Nemuseli ji nutit a hraní ji baví. „Dělám tím něco i pro lidi, kteří přijdou do kostela, v tom se hraní na varhany liší od hry doma na klavír," svěřuje se se svými důvody.

Zvuk varhan na ni asi jako na každého člověka působí monumentálně tím, jak dovede vyplnit prostor. Eva však skromně přiznává, že hudba, kterou z nástroje dokážou vyloudit její prsty, není zdaleka vždy dokonalá. „Něco se někdy nepovede, ale většinou to lidé nepoznají. Jen občas mi říkají: ‚Dneska jsi tam udělala chybu, viď?' Odpovídám: ‚Ale vždyť já ji dělám skoro pořád, každou sloku mám originální'," směje se studentka, která se zanedlouho chystá maturovat.

O tom, čím tráví nedělní dopoledne, vědí z jejích spolužáků jen kamarádky. „Vyhrožují, že jednou přijedou a udělají mi přepadovku, ale dělají si jenom legraci. Ještě se neukázaly," říká.

A to si přitom mohou vybrat, jestli si ji přijedou poslechnout v libkovodském kostele, nebo do Božejova, kde také hraje pravidelně. Jako čerstvá řidička se do sousedního městyse dopraví sama, přejíždění má ale jiný háček. „Varhany se všude liší, takže nikdy předem nevíte, co vás na kruchtě čeká," podotýká.

Dominika Dufková