„Jezdili jsme na lyžích, chodili jsme na procházky. Bylo to super, hned bych jela znovu,“ pochvalovala si pobyt v krkonošské Horní Malé Úpě Iveta Schneedörflerová.

„Docela dobré bylo i to, že jsme se lépe poznali i s dětmi či vychovateli, s nimiž jsme dosud nepřišli tolik do styku,“ upozornil na tmelící prvek osmnáctiletý Vojtěch Přikryl, který se vyřádil hlavně na snowboardu. „Běžkařina mě moc nebaví,“ nezapíral.

Iva Fialová, jedna z „tetiček“, vyzvedla výběr místa. „Pro naše účely to byla asi nejlepší volba. Sjezdovky v areálu se hodily pro malé i velké děti. Na hory jezdím už řadu let, tak příjemné ubytování jsem ale ještě nezažila,“ ocenila Fialová pobyt v tříhvězdičkovém penzionu. „Navíc jsme s organizací zájezdu neměli skoro žádné starosti. Vlastně jsme jen nastoupili do autobusu,“ dodala vychovatelka.

Pobyt jako terapie

Sociální pracovnice dětského domova Olga Kotlíková spatřuje v darovaném pobytu i jiný, hlubší význam. „Není to jen o tom, že děti změní vzduch. Můžeme to chápat zároveň i jako součást terapie. Děti si tam musí počínat zase o kousek samostatněji, učí se vycházet s jinými lidmi. Zároveň se mohou zbavit některých traumat z minulosti,“ připomněla Kotlíková.

Zuzana Paroubková nepomohla humpoleckým dětem poprvé. Její zásluhou se mohly podívat již v létě do Tunisu.