I přes všudypřítomné obavy z koronaviru letošní pouť hodnotí kladně. „V Častrově byly vždycky hezké poutě. Přichází nejen místní, ale i lidé z okolních obcí. Navíc jsou to pořád ti samí, takže se známe a každý rok prohodíme pár slov,“ přibližuje Rangl.

Na častrovské návsi jsou jeho atrakce už stálicí. „Je hezké pozorovat, že lidé, kteří za námi chodili jako děti, teď přivádí svoje děti nebo dokonce vnoučata,“ přidává se jeho manželka Květoslava Ranglová.

Do Častrova přijeli z nedaleké Veselé a tento týden se přesouvají do Onšova. „Ti, kteří mají větší atrakce, se vzájemně často přeplácejí. Preferují města a vesnicemi pohrdají. Vždy si říkám, ať si je klidně nechají, já jsem věrný malým obcím. I když je v mém rodném Jindřichově Hradci pouť ve stejném termínu jako tady, upřednostňuji tu častrovskou,“ povídá Rangl.

Sezonu jim zbrzdila koronavirová pandemie. „Za normálních okolností vyjíždíme na Velikonoce, letos to ale bylo až v polovině června. Samozřejmě, že nějaké ztráty kvůli tomu máme,“ přiznává Ranglová.

Milovníci pouťových atrakcí to ale ve svých peněženkách nepocítí. „Nijak jsme kvůli tomu nezdražovali. Víc než ušlý zisk mě mrzí, že kvůli zrušeným poutím jsme nemohli dětem dělat radost,“ říká muž od kolotočů.

Ačkoliv je Jindřichohradečák, objíždí právě i Pelhřimovsko. „Každý máme svoje okresy. Můj otec si před lety vybojoval Hradecko a Pelhřimovsko, já jsem je pak zdědil,“ vysvětluje Rangl.

Každotýdenní přejezdy jim prý nevadí. „Řada lidí jezdí do kempu, což je vlastně podobné. Míval jsem maringotku, teď už jsem si koupil karavan, kde mám vše, co potřebuji. Je to takový dům na kolečkách,“ prozrazuje.

„My jsme v tom vychovaní odmala. Jezdili už moji rodiče a prarodiče,“ svěřuje se Ranglová. „Do školy jsme chodili vždycky v obci, do které jsme zrovna přijeli. Ale učili jsme se velice dobře, měli jsme dobré známky a rozhodně jsme nepotřebovali nějaké zvláštní školy,“ dodává Rangl.

Od kolotočů a stánků si neodpočinou ani přes zimu. „To dělám údržbu a opravy,“ popisuje Rangl. „A já se věnuji jmelí. Jezdíme pro něj na Moravu, protože je tam moc pěkné a velké, manžel ho pak barví a já ho prodávám,“ doplňuje Ranglová.