Závěr života žila v pelhřimovském domově seniorů v Sadech. Redaktoři Deníku projevili zájem o rozhovor s ní, ale ona odmítla s tím, že její život není moc zajímavý.

Objevovala herce

„Paní Pospíšilová byla spíše tichá, uzavřená a skromná. Ani nechtěla, aby se vědělo, že žije u nás. Na Pelhřimovsko se přistěhovala ve stáří, do chalupy, kterou koupila v Dubovicích. Odtud se dostala k nám," uvedl ředitel pelhřimovského domova pro seniory Josef Scháněl.

Pospíšilová v Pelhřimově mj. udržovala kontakt s manžely Marií a Jaromírem Vytopilovými. „Často k nám do knihkupectví chodila, měla zájem o knihy, a ráda si povídala o tom, co zažila. Byla vnímavá a všímavá," řekla Marie Vytopilová a dodala, že širší veřejnost sice zná hlavně Bakaláře, ale Libuše Pospíšilová má i další zásluhy.

„Málo se ví, kolika talentovaným hercům pomohla zadáním rolí, a tím i jejich zviditelnění. Například i Ladislavu Chudíkovi a dalším," dodala Vytopilová.
Přesto ale dramaturgyně zůstává nejvíc spjata s Bakaláři. Myšlenka i název byl právě její nápad. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým," řekla kdysi Týdeníku televize.
Zdálo se, že její nápad na tři krátké komedie v jednom pořadu ztroskotá na nedostatku kvalitních scénářů. Když ale do hry vstoupil vyhlášený scenárista Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek, veškeré pochybnosti zmizely.

Životopis
Libuše Pospíšilová se narodila v roce 1923 v Habrovanech na Vyškovsku. Vystudovala herectví v Brně a prošla si moravskými oblastními divadly. Na začátku 50. let se dostala k filmu, hrála mj. v Anně proletářce či Ztracené  stopě. Roku 1963 odešla do televize a stala se scenáristkou a dramaturgyní. Kromě Bakalářů se dramaturgicky podílela i na Nemocnici na kraji města a Ženě za pultem. K filmu si znovu „odskočila" mj. v roce 1983 ve Faunově velmi pozdním odpoledni.