Musím si dojít pro rum. Je zima ať nemám kurděje. Neexistuje špatné počasí, jen vodák co to nevychytal. Veselo je v sobotu odpoledne kolem Sázavy v Okrouhlici na Havlíčkobrodsku. Koná se tady po dvou letech půstu desátý jubilejní ročník Babické neckyády. Závodů v plavbě na čemkoliv.

Fantazii se meze nekladou a tak se z mlžného oparu kolem řeky vynořují roztodivná plavidla. Bojová loď Vikingů, ledová kra, Věra Čáslavská na kladině, farář Otík na kole, hejno gumových zvířátek a půlka hospody s dědky výměnkáři. Posádku plavidel tvoří většinou celá rodina. Nebo kombinace rodin jako například Zadinovi-Novotní. „Letos jsme naše plavidlo nazvali Hurá zima,“ říká Petr Zadina z Olešnice.

Na Neckyádě tahle partička nechyběla ani jednou. Na ledovou kru se vejde pět pasažérů. „Pokaždé jsme jeli na něčem jiném, jinak by to byla nuda. Půl roku na to kolektivně myslíme a pak máme loď hotovou za pět dnů,“ vysvětluje Petr Zadina. Jednou vyjeli na vodu jako Šmoulové, parta zlobra Šreka nebo Madagaskar.

Stejně tak pravidelně brázdí vodu řeky Sázavy z Okrouhlice do Babic rodina Vydrářových. Ani u nich se fantazií nešetří a neváhají se obléknout do kostýmů. Hodinu od zahájení se plavidla spouštějí na vodu. Někomu to jde hladce, jen parta dědků potřebuje roztlačit. „Kdo překoná jez u mostu v Okrouhlici, má vyhráno,“ vysvětluje Petra Zadina. Vikingové proplují jez hladce a pak ještě pomáhají ostatním. Některé lodě je potřeba skoro přenést. Posádka ledové kry na diváky u břehu hází papírové koule.

Na možné krizové situace je připravená hlídka s bidlem a hákem. „Tak to bude jeden utopený a druhý utopený s dopomocí,“ komentuje větou ze hry, Jak jsem se učil plavat, od Šimka a Grosamanna, přítomnost hlídky Jan Sedlák z Havlíčkova Brodu. Neckyádu viděl několikrát, ale jen jako divák. „Je škoda, že celý týden praží a v sobotu fouká a prší,“ povzdechne si na adresu odpoledního počasí, které zrovna koupeli v Sázavě nepřeje.

Podle pořadatele Petra Míchala ze Sboru dobrovolných hasičů Babice historie Neckyády sahá až do dob, kdy většina mladých ve vsi pracovala ve sklárnách ve Světlé nad Sázavou a byla členy Socialistického svazu mládeže (SSM). „Kdo si myslí, že svazákům chyběl humor, je na omylu. I tenkrát měli smysl pro recesi,“ říká Míchal.

Tehdy se jezdilo na podivných lodích až do Světlé pod jez. Pak Neckyáda zanikla. „Pak se před deseti lety sešla v hospodě u piva parta kamarádů a řekli si, že by neškodilo na tradici navázat,“ dodá Míchal. Nejhojnější účast byla v prvních ročnících, kdy na vodu vyjelo i víc než dvacet plavidel s posádkami z celého okresu. Pak zábavu na dva roky zmrazil covid. „Jsme rádi, že se nám podařilo Neckyádu vzkřísit,“ zdůrazní Míchal. Na konci cesty v Babicích čekala na necelou desítku plavidel i diváky zábava spojená s dětským dnem.