Závod motorobotů ve Ctiboři nabídl špičkovou podívanou

Ve dvou disciplínách – hlavním závodě a zručnosti závozníka – byly k vidění stroje domácí i tovární výroby. Každý byl originál.

Při soutěži šlo totiž nejenom o předvedení řidičských schopností a sportovních výkonů, ale hlavně o přehlídku umu a šikovnosti jejich majitelů.
„Závody jsme rozdělili do dvou kategorií, kde jsou originální a upravené stroje. Třeba támhle ten slunečník nepočítáme jako úpravu, ale módní výstřelek. Je jenom na závodníkovi, jak si stroj upraví," ukázal se smíchem na stroj, jehož majitel byl před sobotním poledním sluncem krásně chráněn bílo-červeným slunečníkem, ředitel závodu, Michal Tolkner.

Na nedaleké louce za Ctiboří zrovna v tu chvíli startovala čtvrtá z pěti výkonnostních skupin. Borci došli na nedaleký svah a po odstartování závodu někteří doslova vystřelili k nastartování svých motorobotů.

Počítala se každá vteřina. Závodní trať byla náročná. Leckdy krkolomná jízda lesem a místy bahnitým terénem tak prověřila fyzičku posádek a spolehlivost strojů.

„Několik strojů si vyžádalo opravu přímo na trati a dva stroje musely být dokonce odtaženy z trati, a nedokončily závod. Zápolení se obešlo bez zranění posádek i diváků a ani technika příliš neutrpěla," řekl po hlavním závodě další z pořadatelů 4. Československých závodů motorobotů ve Ctiboři, František Novák.

Mezitím se závodníci připravovali na druhou, pro diváky atraktivnější, disciplínu zručnosti.

Nakládali košťata

Paralelní souboj dvou posádek, kdy závodníci nakládali různé věci od košťat, dřeva či slámy, neměl sebemenší chybičku. „Je to tu takové fanouškovské. Neřešíme, jestli je někdo Slovák, Maďar nebo Čech. Závod navíc není vůbec omezený věkem. Soutěží kluci, kterým je čerstvě osmnáct let, a loni jsme tu měli třeba i osmdesátiletého pána," dodal Michal Tolkner. Do Ctiboře, v které běžně žije, mimo chatařů a chalupářů, zhruba dvacet lidí, se na závody sjelo v průměru 400 diváků. „Za den se tu otočí okolo 700 lidí," dodal ředitel závodů.

V podvečer byli vyhlášeni vítězové, kteří dostali za svůj výkon poháry,medaile a diplomy.  Oceněni byli i tři zajímaví soutěžící o nejlepší masku, dále největší srdcař a největší smolař. Poté k poslechu a tanci zahráli Božejáci a následně kapela Onkels.

„Myslím si, že příští rok žádné větší úpravy dělat nebudeme. Formát závodů je zaběhnutý, dobrý. Každý rok navyšujeme minimálně o pět fréz, takže jediné předsevzetí, které máme, je, aby nás příští rok bylo zase o něco víc," uzavřel  Tolkner.