„Pamětníci ubývají a dosud se, pokud vím, nenašel nikdo, kdo by zaznamenal důležité milníky, kterými naše obec prošla. Existují obecní a farní kroniky, audiozáznamy výpovědí k různým tématům, které pořídil pan učitel Jindřich Kaňka, bohatý fotoarchiv pana Jana Maděry, kronika pana Bečky ze Zmišovic, pana Mareše z Těchorazu, pana Křišťana z Milotiček nebo články Františka Schmída, ale o dalším pokusu systematicky zaznamenat historické události prozatím nevím," píše Jedlička, který pracuje jako ředitel havlíčkobrodského muzea.
„Cílem je zmapovat úsek 20. století a publikovat informace, které by jinak odešly spolu s pamětníky," doplňuje zastupitel.

Osobní vzpomínky

Hodlá dát dohromady historickou publikaci o Řečici, Milotičkách, Popelištné, Těchorazu a Zmišovicích. Čerpat chce z archivů, ročenek či výročních zpráv, ale zdůrazňuje, že tyto zdroje by bylo dobré doplnit o osobní vzpomínky.

Jiří Jedlička, který je také spolupředsedou Spolku na záchranu památek červenořečických, celé 20. století dělí na čtyři období ohraničené roky 1918, 1945 a 1989.

V těchto úsecích se chce věnovat samosprávě, spolkům, průmyslu, zemědělství, církvím, školství, sportu a dalším tématům.
Jeho snahou je podchytit i klíčové události jako elektrifikace, budování vodovodu, kanalizace, rozvoj podniků, zánik mlýnů či budování přehrady. K tématům uvítá fotografie, písemnosti nebo i útržky událostí či vyprávění předků.

„V publikaci nebudou uváděny anonymní a neověřené informace. Jejím cílem nebude posuzování činů jednotlivých osob, ale nezaujatý popis událostí tak, jak jsou zaznamenány v historických pramenech," upozorňuje Jedlička a ve zpravodaji na sebe uvádí kontakty pro ty, kdo by chtěli do publikace přispět, případně na ní i přímo spolupracovat.

Byl to rozumný strážmistr - ukázka vzpomínky
Ukázkou vzpomínky, která by pro chystanou publikaci byla cenná, je třeba text výše zmíněného František Schmída z konce druhé světové války. Pětasedmdesátiletý občan města ji také zaslal do celostátní Národní kroniky. Píše v ní, jak v Řečici po Pražském povstání zavládla radost a mládenci vápnem zabílili německé nápisy.
„Byl 7. květen 1945 a před obchodem otce skupina mladíků poslouchala rádio, které bylo u okna sousední četnické stanice. Strážmistr vyšel ven a zapojil se do diskuze, kde asi je fronta. Najednou od Milotic přijel na křižovatku polopásový Hakl (tank – pozn. red.) plný ozbrojených Němců a zastavil," vzpomíná František Schmíd.
Tank měl těžký kulomet, proto se všichni ukryli v průjezdu a skulinou sledovali Němce. Ti rozložili mapu. „Horké hlavy mladíků rozhodly, že půjdou vojáky odzbrojit. Stážmistr však rázně zakročil: Neblázněte, máte holé ruce a já jen pistolku, tohle je armáda na ústupu a bude se bránit!," popisuje událost tehdy sedmiletý místní obyvatel.  Mladíci prý poslechli neradi. Tank pak odjel směrem na Želiv. František Schmíd dodává, že tehdy litoval, že strážmistr nechal Němce odjet, pak si ale prý uvědomil, že tento člověk možná zabránil masakru, podobnému tomu v Leskovicích.