Řešili jste již případ, že by vás požádal o radu reparátník?

Přímo před samotným reparátem zatím nikdo nepřišel. Děti, kterým hrozí propadnutí, se u nás zastavují spíše před koncem školního roku, kdy již začínají tušit, že to nedopadne dobře.

Co jim v takovém případě radíte?

Pokud dítě propadá ve více předmětech, pomocí odborného vyšetření posuzujeme, zda je pro toho kterého žáka vhodnější pouštět se do reparátu či si raději zopakovat ročník. Záleží to ale na spoustě věcí, mimo jiné i na věku dítěte.

Jakým způsobem se podle vás má dítě na opravky připravovat?

Samozřejmě by se nemělo na učení vykašlat. Považuji za vhodné domluvit si třeba nějaké doučování, někdy rád pomůže i učitel, z jehož předmětu žák propadá. Hodně důležitou roli ale hrají rodiče. Rozhodně nemá smysl, aby nutili dítě vysedávat nad učebnicí po celé prázdniny. I řádného odpočinku je mezi učením potřeba. Nejlepším řešením je stanovit vyvážený denní režim.

A co přístup rodičů k „propadlíkovi“ jako takovému? Mají jej hanět či spíše uklidňovat?

Rodinu považuji za naprosto nejdůležitějšího pomocníka pro úspěšné zvládnutí reparátu. Každé dítě hledá a potřebuje morální oporu. Nadávky ničemu nepomohou. Rozhodně nesmí mít pocit, že zůstalo na tento velký problém samo.

Pokud ale opravná zkouška přesto nedopadne dobře, co pak?

I to se občas stane. Pro každého je to bezesporu hodně nepříjemné zjištění. Na druhou stranu nemá význam se z faktu propadnutí jakkoliv hroutit či z toho dělat velkou vědu. Nestane se nic horšího, než se si žák prostě zopakuje ročník. Rovněž v této situaci je hodně důležitý postoj rodičů, jejich podpora.