Velkou kuriozitou Pelhřimova je něco, čeho si všimne pouze velmi bystrý pozorovatel. Většinou je území měst a místních částí jednotné. Pelhřimov je však rozkouskován a na mapě svým územím tvoří zajímavý obrazec.

Aby bylo možné celou situaci objasnit, je potřeba se vrátit zpátky do historie, dokonce do samého středověku. V té době byly vesnice, které jsou v tuto chvíli součástí Pelhřimova, ale územně odděleny, součástí pelhřimovského panství.

V té době k Pelhřimovu patřilo mnoho vesniček, například i Sázava, Putimov, Krasíkovice a další. „To, jaké vesnice nyní patří k Pelhřimovu, do určité míry souvisí s dělením někdejšího Červenořečického panství,“ přiblížila historička Markéta Skořepová. „V roce 1454 bylo panství, do té doby dosti velké a jednotné, rozděleno na dvě části. A to tak, aby obě měly přibližně stejnou hodnotu, přičemž Pelhřimovsko zůstalo v rukou Trčků z Lípy a Červenořečicko převzal Jindřich ze Stráže,“ uvedla a přiblížila další zajímavosti.

Klíčem při dělení Červenořečického panství byla snaha o to, aby obě části přinášely stejné výnosy. „Proto některé vsi patřící k řečickému panství zasahovaly do geografického Pelhřimovska a naopak,“ dodala Skořepová.

Po druhé světové válce byly k Pelhřimovu připojeny i další vesnice. „Pod pelhřimovský národní výbor byly připojeny mnohé obce, které k panství dříve patřily, ale i ty, které byly cizopanské. Například Olešná, která do té doby patřila pražským arcibiskupům. Proto měl Pelhřimov v roce 1989 asi jednadvacet tisíc obyvatel,“ vysvětlil pelhřimovský místostarosta Karel Kratochvíl.

Po roce 1989 se na začátku devadesátých let některé vesnice od Pelhřimova odtrhly a vznikly z nich samostatné obce. „Odtrhla se například Olešná, Dubovice a další,“ dodal Kratochvíl.

Byla to hlavně větší sídla, která obhájila statut obce. „Ostatní byla připojena buď k Pelhřimovu, nebo k jiné blízké obci, obvykle také na základě starších historických vazeb. Roli mohla hrát nejen geografická blízkost, ale také třeba příslušnost k farnosti,“ upřesnila Skořepová.

Mezi jednu z obcí, které se od Pelhřimova osamostatnili, patří i Krasíkovice. Ty fungují samostatně od roku 1992. „Je to určitě výhoda. Můžeme si o svých věcech rozhodovat samostatně,“ vysvětlil starosta Krasíkovic Josef Bartoška.

Toto kuriózní rozdělení, které je nejvíc zřetelné na mapě, nepřináší dle slov místních komplikace. „Jako problém to nevnímáme, ani mě nenapadlo nad tím takto přemýšlet,“ uvedl Ladislav Malý z osadního výboru Vlásenice-Drbohlavy, jejichž území leží v jednom z ostrůvků. Stejně tak souhlasí i vedení výboru z Lešova, který územně není s Pelhřimovem spojený.

Starosta Pelhřimova se ale potýká s nějakými nevýhodami způsobenými tímto rozdělením. „Zejména při svozu odpadu to situaci komplikuje. Jak se musí jet přes jiné vesnice, tak je to dál. Pro místní občany jak v Pelhřimově, tak i v místních částech máme jednotnou cenu, takže kvůli té vzdálenosti se to trošku prodražuje,“ vysvětlil pelhřimovský starosta Ladislav Med.

Pelhřimov má pod sebou třiadvacet místních částí. „Myslím, že máme nejvíc v republice,“ uzavřel Med.