„Stále se sice najdou ti, kteří si zimu nedokážou představit bez domácí zabijačky, ale obecně jejich trend klesá. Pokud je kilo masa vyjde od 45 do 50 korun za kilogram, tak za celé prase dají okolo pěti tisíc korun, a to už se někomu může zdát drahé," přemítá vedoucí výroby firmy Maso a uzeniny Bonte s.r.o. z Rynárce František Kolář.

Navíc k ceně masa musí lidé připočítat práci, čas a další suroviny, které k výrobě zabijačkových pochutin patří. Pak je maso koupené v řeznictví či v obchodě vyjde levněji.

„Z osobní zkušenosti mohu říci, že oproti loňsku se počet zabijaček snížil zhruba o deset procent. Loni se jich dělalo okolo pěti set a letos jich bude zhruba okolo čtyř stovek," dodal  Kolář s tím, že o prasata na objednávku mají zájem především lidé z vesnic, třeba právě z Rynárce, Zajíčkova nebo Veselé.

Veřejné porcování není žádná atrakce

Uspořádat si doma zabijačku, tedy porazit si doma prase a  sníst ho, na to platí stejná pravidla již více než padesát let.

Domácí zabijačka se jmenuje domácí, protože probíhá doma, takzvaně na dvoře, a  dobroty z ní pocházející jsou určeny pro požití ve vlastní domácnosti. „Veřejné zabíjení prasete a jeho porcování není žádná atrakce pro veřejnost, a pokud někdo chce nějakou atrakci obecní či spolkovou uspořádat, je možné poradit, a mnohde tak již činí, uspořádat vepřové hody. Prase se nechá porazit ve schváleném zařízení – jatkách, je veterinárně prohlédnuto, rozbouráno a lidem je možné nabídnout zabijačkové pochoutky," uvedl mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.

A právě na klasickou domácí zabijačku se chystají už tento pátek v Ústavu sociální péče v Lidmani. Klienti tam totiž chovají různá užitková zvířata a mimo jiné i prasata.

„Jednou mě napadlo, proč nechovat i prasata. Zbytky bychom mohli využít pro jejich krmení. Nápad se ujal, a  tak jsme přistoupili i k domácím zabijačkám, při kterých vždy pozveme řezníka," konstatovala vedoucí bydlení ústavu sociální péče Marie Vyhnálková s tím, že klienty péče o prasata baví, stejně jako pak vlastní práce při zabijačce.

„Kluci prasata třikrát denně pravidelně krmí, starají se o ně a pak rádi přiloží ruku k dílu i při výrobě masných výrobků," dodala Marie Vyhnálková s tím, že klukům pak nejvíce chutná prdelačka, teplé jitrnice nebo ovar s křenem. Zbylé výrobky nebo maso si pak klienti dají do mrazáku a vždy když je potřeba si z něj usmaží řízky nebo uvaří jinou dobrotu.

Zabijačka, i když ne ta pravá domácí s usmrcením zvířete, čeká v březnu i Jaroslavu Kubínovou z Pelhřimova. „Zhruba dvakrát do roka si objednáváme vepřové půlky. Pokaždé zpracováváme asi 150 kilogramů masa. Děláme tlačenku, škvarky, ovar, sekanou, jitrnice nebo paštiku. Do práce se vždy zapojí celá rodina," zavzpomínala na poslední listopadovou zabijačku Jaroslava Kubínová s tím, že je pak velmi příjemné vyndat z mrazáku hotový kvalitní domácí výrobek.

Jitrnice si dají raději v hospodě

Některé lidi však zabijačky nelákají, a tak pokud dostanou chuť na zabíjačkovou polévku nebo guláš, zajdou si na ně do tepla nejbližší restaurace. Stále více jich totiž na Pelhřimovsku nabízí zabijačkové pochoutky. „U nás jsme zabijačkové hody pořádali v lednu. Zájem byl poměrně velký. Během dne přišlo ochutnat tradiční staročeské pochutiny jako polévku, tlačenku, játra, výpečky nebo guláš, přibližně dvě stě lidí," přiblížil majitel Hotelu Na Kocandě v Želivě Pavel Mička.