Obyvatelé české metropole se asi nezbaví veřejně rozšířené nálepky „typický Pražák". Pelhřimovsko je pro ně oblíbenou rekreační oblastí. Ale kromě tisíců chatařů a chalupářů se tam někteří usadí natrvalo. Ti pak někde čelí přetrvávajícímu odstupu od místních, kteří si z nich u piva utahují. Někteří ale tento vzájemný odstup odstíní tím, že se aktivně zapojí do dění v obci.

Mezi tyto „šťastlivce" patří
i Pavel Říčan z Mezné, který pracuje ve Fokusu. „Z Prahy jsme se přestěhovali asi v roce 1997. Na Pelhřimovsko nás táhla romantická představa 
o domě s velkou zahradou 
a zvířaty," prozradil důvod stěhování. Přiznal sice, že po příchodu do vsi si je místní nejdříve „oťukávali", ale nikdy se prý nestali obětí posměšků. Nyní dokonce sám působí v zastupitelstvu.

Přestěhováním do Mezné si jeho rodina splnila sen. „Máme tu, co jsme chtěli – dům 
se zahradou, zvířata, klid, jsme blízko lesa. Velkou nevýhodou je ale dojíždění. Bez auta bychom se tady nikam nedostali," podotkl. Ani po pražském kulturním vyžití si moc nestýská.

„Když máte tolik tipů na kulturu, tak stejně nevyužijete všechny. A pokud bych něco opravdu chtěl vidět, není problém do Prahy zajet," zdůvodnil Pavel Říčan.

Před více než 10 lety se na Pelhřimovsku natrvalo usadil i knihkupec Martin Vacke. „Narodil jsem se sice v Praze, ale do Zachotína, kde teď bydlím a kde se narodila máma, jsem jezdil odmalička. Kamarádil jsem se s místními kluky, babička zde učila ve škole, dokud ještě fungovala. Všichni mě tady tudíž znají a neberou mě jako ‚naplaveninu'," zmínil se Vacke.

V Zachotíně v současnosti Martin Vacke zastává funkci místostarosty. Důvod k přestěhování mu zavdal zděděný statek a v Praze ho nic nedrželo. „Líbí se mi skoro všude. Pravda, možnosti kulturního vyžití sice nejsou v Zachotíně takové jako v Praze, ale život zde nabízí zase jiné kvality," doplňuje.

V některých menších obcích mimo dopravní tahy pomalu Pražané získávají téměř převahu. Příklad je třeba Ctiboř, místní část Častrova. Obec s tím ale žádné problémy nemá.

„V naší obci se za posledních pět let k trvalému pobytu přihlásilo 17 občanů, kteří se k nám přestěhovali z Prahy. Mezi nimi a místními tu nepanuje žádná rivalita," uvedla častrovská starostka Jana Houšková.

Pacovská Pražačka

Dalším rodilým Pražanem přestěhovaným na Pelhřimovsko je Klára Olivová. Se svou rodinou už šest let žije v Pacově, ale stále si připadá jako „ten Pražák". Nicméně i tak jí bydlení v menším městě na Pelhřimovsku vyhovuje.  Zeptali jsme se jí proto:

Proč jste se z Prahy přestěhovala na Pelhřimovsko?
Před dvanácti lety, když jsem začala chodit s manželem, byl Pacov první místo, kam mě vzal. V Pacově měla jejich rodina víkendový dům, a tam jsme jezdili za soukromím. O pár let později se nám narodila první dcera, a jelikož jsme bydleli v malém bytě pár kilometrů za Prahou, přemýšleli jsme o větším bydlení. Nakonec jsme se pod pocitem romantiky a klidu na vsi rozhodli kompletně opravit původně víkendový dům a nastěhovat se tam natrvalo.

Je něco, co vám v Pacově oproti Praze chybí?
Mám velkou výhodu, že manžel pracuje v Praze a denně tam dojíždí. Takže když citově strádám po kultuře a nákupech, tak s ním ráno sednu do auta a prostě jedu do Prahy. Jediné, co tu opravdu postrádám, je více kroužků a vzdělávacích kurzů pro děti. V Pelhřimově bych si možná vybrala, ale v Pacově toho moc není.

Jaké jsou naopak výhody bydlení na Pelhřimovsku?
Jako bývalé pražské řidičce mi tu nejvíce vyhovuje doprava. Na rozdíl od Prahy se tu autem všude dostanu rychle. Také si nemůžu vynachválit přírodu, hlavně lesy. V Praze jsou jen parky plné lidí, kteří by na mé psy už předem koukali jako na krvelačné bestie.

Nepociťujete averzi ze strany starousedlíků? Například tvrdí, že obyvatelé Prahy jsou „naplavenina".
To máte pravdu. Za těch šest let jsme stále „ti Pražáci" a kvůli tomu, že manžel do Prahy denně jezdí, tak jimi pravděpodobně i zůstaneme. Ale mě to netrápí. Vlastně s nimi i souhlasím. Sama se cítím jako Pražačka bydlící v Pacově.

Aneta Slavíková, Eva Leligdonová