Tato masožravá rostlinka 
z čeledi bublinatkovitých však vyžaduje zvláštní péči i v přírodní rezervaci. V Mezence roste na několika nevelkých lokalitách. „Speciální opatření k posilování její populace spočívá v tom, že se zde ruč-
ně musí narušovat, případně odstraňovat drn a nůžkami opatrně vystřihávat okolní travino-bylinný a ostřicovo-mechový porost. Jedná se to-tiž o světlomilný druh, který by okolní rostliny příliš zastínily," uvedla Dana Vacková 
z odboru životního prostředí 
a zemědělství Kraje Vysočina.

Tučnice obecná je navíc 
náročná na vysokou hladinu podzemní vody. Nebezpečí jí hrozí i ze strany divokých prasat, která rozrývají půdu.
„I z toho důvodu byla původně jedna mikrolokalita 
s výskytem tučnice uměle rozšířena do více takových plošek v rámci rezervace," podotkl radní Kraje Vysočina pro oblast životního prostředí a zemědělství Zdeněk Chlád.

Tučnici se daří 
hlavně na Šumavě

V rámci Kraje Vysočina se jinde než V Mezence tato rostlina nevyskytuje. V České republice se jí pak nejvíce daří 
v jižních a západních Čechách – hlavně na Šumavě, kde roste zhruba na třiceti místech.

Tučnice obecná se živí nejrůznějším drobným hmyzem. Povrch listů obsahuje velké množství malých, téměř mikroskopických, žlázek, které produkují lepkavou a slizkou látku. Jelikož se tato hmota ve světle třpytí, nemůže jí hmyz odolat. Jen co dosedne na list, přilepí se a tučnice jej začne pomalu trávit.

Přírodní rezervace V Mezence se rozprostírá na ploše 1,39 hektaru nedaleko pra-mene přítoku Želivky. Jde 
o území s relativně zachovalým komplexem rašelinných luk s lučními prameništi, kde se vyskytují zvláště chráněné rostliny. Kromě tučnice tu ros-te například rosnatka okrou-hlolistá, bařička bahenní, suchopýrek alpský, bazanovec kytkokvětý či vachta trojlistá.

V Mezence žijí i chránění živočichové, jako je okáč černohnědý nebo skokan zelený.