Které tance jsou v současné době populární?

Rozdělil bych to na sportovní a na komerční část. Ta sportovní je daná, tam není nic, co by bylo víc a míň trendy. Patří tam latinskoamerické tance, což je samba, cha-cha, rumba, paso doble a jive a ve standardních tancích je to waltz, tango, valčík, slowfox a quickstep. Tam je daný soutěžní řád a ten každý tanečník rád respektuje. Co se týká té komerční části, tedy tanec pro veřejnost, hodně oblíbená je salsa, což je takový pohodový tanec. Pak je tam třeba bachata, merengue, ale samozřejmě veřejnost stále baví i klasika, hlavně latinskoamerické tance.

A co třeba oblíbený street dance?

Řekl bych, že street dance je oblíbený především u dětí a obecně u širší veřejnosti. Navíc po půl roce tréninku můžete docela obstojně vystupovat. To například ve standardních tancích nejde, protože tam je studijní cesta náročnější. Kroků a figur je míň a tanečníci se je musí naučit a vypilovat je.

Takže je více „streetařů“?

Ano. Je to i víc cool, je na to zábavnější muzika a je pro tanečníky i zajímavější. Ale je pravdou, že v posledních pěti letech se dost často stává, že se latinskoamerická muzika remixuje. Například z písničky Despacito se udělá samba. Každého to baví, protože je to písnička, kterou zná a není to nějaká 30 let stará skladba.


Kromě lekcí tance nabízí DanceArt Pelhřimov i jógu smíchu. Co si pod tímto pojmem mohou lidé představit?

Jóga smíchu je založena na tom, že se můžeme smát bez důvodu, bez vtipu a jakéhokoliv dalšího podnětu, a to jen proto, že se tak sami rozhodneme. Tak, jak se třeba smějí malé děti. Smějí se proto, že jim to prostě dělá dobře. Na setkání je většinou 10 až 15 lidí a trvá 75 až 90 minut.

Student Matěj Doležálek přebírá ocenění.
Za skvělou angličtinu vyhrál student dva týdny v Kanadě

To se jen smějete?

Smích pár vteřin jakoby předstíráme, ale protože smích je obrovsky nakažlivá emoce, tak během pár vteřin přejde v ten přirozený. A pak to má obrovské účinky pro tělo a lidé pak odchází veselí a plní energie.

Jak přesně tyto lekce probíhají?

Cvičením takzvaných smíchocviků. Důležitá je úvodní část, při které lektor skupinu uvolní a navodí pohodovou náladu. Poté, na základě dětské hravosti, očního kontaktu a pohybu děláme smíchocviky. Děláme různá cvičení, při kterých se smějeme. Třeba zdravící smích je takový, že přijdeme k sobě, podáme si ruku a místo toho, abychom se pozdravili, tak se zasmějeme.

Jak vás napadlo nabízet tuto službu?

Seznámil jsem se s tím v Praze při externí přednášce na vysoké škole. Tam přišel první učitel jógy smíchu v České republice a seznámil nás s ní. Mně se to zalíbilo, protože jsem v tom viděl souvislost s výukou tance. Máme různá soustředění a trávíme s tanečníky poměrně dost času. Jóga smíchu pomáhá odbourávat stres, podporuje emoční inteligenci a odbourává i trému. Navíc si myslím, že všechno jde dělat s nadhledem a s humorem a k tomu mi pomáhá právě jóga smíchu.

Proč jste se vlastně rozhodl založit DanceArt Pelhřimov?

Vždycky mě bavilo dělat něco pro lidi a pracovat s lidmi. Zároveň jsem rád na pódiu, nebo v zákulisí nějaké akce. Konečným podnětem byl asi zájem samotných lidí v Pelhřimově, bez kterých to vlastně ani nejde. Já sám vzdělání čerpám hlavně v Praze a chtěl jsem, aby kvalitní tanec a kurzy mohli navštěvovat i lidé tady u nás. Chybělo to tady.

Jaké taneční styly tančíte?

Latinskoamerické tance a standardní tance. Hlavně se ale věnuji latinskoamerickým tancům, kterými jsem začal a které mě drží dodnes.

Zkoušel jste i jiné styly?

Zkoušel, ale jen jako doplněk toho, co dělám. Protože když tanečník dělá nějaký svůj styl a chce být na určité úrovni, tak to musí vždycky doplnit nějakou jinou pohybovou průpravou. Prošel jsem si například baletem, modernou, street dance… Dá se říct, že je to skoro až nutnou součástí dobrého tanečníka.

Slavnostní otevření nového Komunitního domu pro seniory v Žirovnici
Lidé nakoukli do nového domu pro seniory