V něm strávíme příštích šest hodin a odveze nás do polské Wroclawi, dějiště fotbalového utkání Řecko versus Česká republika.

Ihned po nalezení našich míst, která máme zamluvená již měsíc dopředu, nás čekají dvě milá překvapení.

S ujetými kilometry roste i nálada

Prvním je, že kupé sdílíme s téměř stejně starými a podobně naladěními fanoušky a druhým, snad ještě příjemnějším, že se toto kupé nachází v jídelním voze. Tedy „přímo u zdroje", protože zaměstnanci Českých drah jsou vybaveni chlazeným pivem a nealkoholickými nápoji, kávou nebo malým občerstvením.

Za vypití určitého množství piv dostávají zájemci tleskátka, foukačky, řehtačky a další reklamní předměty. I my si jich na konci cesty odnášíme poměrně dost.

Jak je na Moravě zvykem, téměř každá skupina se na cestu vybavila láhví domácí slivovice či jiné pálenky, kterou si nenechává jen pro sebe a nabízí ochutnávku každému kolemjdoucímu.

S ujetými kilometry začíná růst i nálada, vlajkonoši se při průjezdu nádražími vyklánějí z oken a hlasitě skandují.

Vše graduje v Ostravě, kde se připojuje pět dalších vagónů a v nich přes tři stovky fanoušků. Dlouhý perón je zaplněný lidmi v červených dresech se šálami, parukami nebo nejrůznějšími maskami.
I my využíváme půlhodinovou pauzu k vylepšení našeho „českého vzhledu" a vzájemně si na obličeje malujeme národní vlajky.

Na hraničním přechodu Chalupki do vlaku nastupují polští celníci, ale je zřejmé, že nemají zájem ho zdržovat, a chtějí jen vidět, jestli máme nějaký doklad v ruce, více ho nekontrolují. Pokračujeme dál polským územím a každý už se těší na stadion. Zvyšuje se i optimismus.

Na začátku cesty mnoho fanoušků vyjádřilo obavy, jestli vůbec vyhrajeme, nyní slyšíme i typy 4:1 pro Česko. Téměř na minutu přesně v 15 hodin přijíždíme na wroclawské hlavní nádraží, kde skandujeme hesla „Už jsme tady!" nebo „Už nás tady máte!"

Všichni pokračujeme společně na Rynek, což je největší zdejší náměstí, na kterém se nachází nejen fanzona se čtyřmi velkoplošnými obrazovkami, ale i velmi zajímavá historická zástavba.

My se ale před Rynkem od davu oddělíme, protože si chceme prohlédnout hotel, ve kterém jsou ubytovaní čeští reprezentanti. Ani ve snu by nás nenapadlo, že by tam fotbalisté ještě dvě hodiny před zápasem byli.

Čekání u hotelu zpříjemní pokřiky

Ale velký počet zvědavců a přistavený autobus nás přesvědčují o opaku. Před hotelem stojíme s přibližně dalšími dvěma stovkami lidí už asi půl hodiny, ale čekání zpříjemňují pokřiky odvážnějších fandů na procházející členy realizačního týmu české reprezentace.

Jeden příklad za všechny: „Předsedo, kolik jsi poslal Řekům kapříků?" slyšel Miroslav Pelta při nastupování do auta. Během dalších pár minut už z hotelu vycházejí očekávané hvězdy. Sice se nijak nezdržují, pouze všem zamávají, ale pro nás to je velký zážitek.

Čas úvodního hvizdu zápasu se rychle blíží, proto nastupujeme do první tramvaje, která jede směr Městský stadion. Za chvíli ale zjistíme, že je to sice pouze osm zastávek, ale první čtyři projíždíme už téměř 20 minut.

Začínáme být celkem nervózní a na náladě nám rozhodně nepřidá ani přítomnost party českých fandů, kteří v podroušeném stavu buší do stropu tramvaje a křičí: „My to všechno stejně rozbijem…" Nakonec máme štěstí a na svá místa na stadionu usedáme přesně ve chvíli, kdy fotbalisté nastupují na trávník. Ihned tedy povstaneme a užíváme si spolu s nimi v úžasné atmosféře českou národní hymnu.

Teprve v prvních vteřinách zápasu si všímáme, že na většině ze čtyřiceti tisíc míst v hledišti sedí fandové v červených dresech. Bílo-modrých Řeků se tísní v rohu stadionu necelé tři tisíce. Nový stadion má skvělou vlastnost, že z každého místa vidíte hřiště před sebou jako na dlani.

Bedlivě sledujeme každou akci na hřišti, ale nezapomínáme také křičet, tleskat, skákat, dělat mexickou vlnu a tím vytvářet našim reprezentantům výbornou kulisu. Oni se nám za ní odměňují výhrou 2:1 a udržením nadějí na postup do čtvrtfinále a možná i dál.

Fotbalisté děkují za podporu

Po zápase opět nastupujeme do tramvaje směr Rynek, ale euforie ze stadionu nás neopouští, a proto nám nevadí ani cesta nejpomalejší městskou hromadnou dopravou ve střední Evropě.

Do odjezdu vlaku máme tři hodiny, proto stihneme zhlédnout část zápasu Polska proti Rusku a dát si polské pivo na jedné z mnoha otevřených zahrádek.

Třešničkou na dortu za skvěle stráveným dnem je další setkání s našimi reprezentanty, kteří jdou okolo, zdraví se s námi a děkují za podporu.

EVA LELIGDONOVÁ