Pozornost získaly krásné ženské nohy a začalo období minisukní. O síle módního diktátu ukazuje fakt, že sama královna odhalila svá kolena.
Vášeň pro oblékání souvisela s hudebními idoly, jako jsou např. Rolling Stones, Beatles, Jimi Hendrix či Beach Boys a dalších.

Válečné období ve Vietnamu vneslo do světa vojenské prvky a uniformy veteránů.

V kultovním československém muzikálu z roku 1964 Starci na chmelu zazněl nápěv: “Tupíruj si dívko vlasy bez ohledu na počasí…“. Doba si žádala své a tak dívky bez vysokého drdolu skoro ani nevylézaly do ulic tehdejší společnosti.

Co bylo dalšího typického pro módu šedesátých let? Rozpustilost v ženském oblékání šla stranou a nastupoval spíše důraz na ženskost. Šaty pro denní nošení měly košilovitý nebo pouzdrovitý tvar, nosily se také skotské sukně - kilty a jako doplněk se mohl pásek zaměnit s kovovým řetězem.

„Móda si libovala v odhalování a uvolňování těla. Tomu napomáhalo různé dělení a prostříhávání oděvů,“ napsala Konstantina Hlaváčková z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze ve své knize Česká móda 1940 - 1970.

Letem člověka na Měsíc započal rozkvět svobody a kosmického vědomí. Oblíbená byla myšlenka, že jen láskou lze spasit Svět a slogan doby hlásal: „Nahota je nejpřirozenější.“

Barevnost a styl

Obnažená těla oblečena v průsvitných oděvech plných průstřihů bylo možno spatřit na módních molech a obdivovat krásu lidského těla. Dravý exhibicionismus přinesl první plavky bez horního dílu.

Revoluce ve stylu se však nedotýkala jen oblékání. Modernost zasahovala i do vybavenosti domácností.

Charakteristickým znakem šedesátých let byla výrazná barevnost i obliba plastů jako nových materiálů poskytujících dosud nebývalé tvarové možnosti. Ve velké oblibě byly syntetické kožešiny a látky jako interiérové doplňky. Nábytek byl hodně barevný, prostorný, jednoduchý a účelový.

Televize bavila

Československá televize (ČST) plnila roli mediálních bavičů. V šedesátých letech vysílal pouze jeden televizní program. Stejně jako ostatní média byla podrobována silné cenzuře.

V šedesátých letech byla součástí procesu společenského uvolňování a v srpnu 1968 zajišťovala několik dní dokonce vysílání po okupaci ČSR. Po roce 1969 se naopak stala součástí normalizace jako další státní media.

ČST měla dlouho pouze jeden program a časově omezené vysílání, 10. května 1970 začal vysílat i druhý program. Tam také začalo 9. května 1973 pravidelné vysílání v barvě, které se po dvou letech objevilo i na prvním programu.