Vánoce u želivských premonstrátů se v lecčems neliší od těch, jak je známe z našich domovů. V sobotu večer si pochutnali na kaprovi s bramborovým salátem. Pro ty z kněžích, kteří se bojí zbloudilých kůstek, dokonce opat sehnal jiný druh ryb. „Kapry jsem musel zabít já, protože to tady nechce nikdo dělat,” pousmál se provisor Jáchym Jaroslav Šimek, který nás ztichlým klášterem provázel.

Poprvé bez rodiny: Novicové to zvládli

Maso však připravil už ve čtvrtek. To proto, že v pátek se vydal potěšit pacienty do léčebny dlouhodobě nemocných v Háji u Ledče nad Sázavou. Navíc se potřeboval připravit hned na několik vánočních kázání. Kvůli jednomu plánoval na Štěpána cestovat do polorozpadlého kostelíku až k Novým Hradům.
Předně však toužil prožít ono štědrodenní ticho, kouzelnou atmosféru, která vládne klášteru po celá staletí.

„Pokaždé se nejvíce těším na společenství stolu, kdy posedíme, rozjímáme. Anebo na následnou mši ve studeném kostele, v němž nás rozehřejí koledy a lidské sblížení,” podělil se o své slasti. U premonstrátské sváteční tabule zasedli i dva novicové. Přestože se jmenují Cyril a Metoděj, do Želiva nepřišli jako onehdy slovanští věrozvěstové ze Soluně, nýbrž z východního Slovenska. „Je to úplně jiný pocit než doma. Tam jsem neměl bratra žádného, tady jich mám hned několik,” pravil s nadhledem čtyřiadvacetiletý Cyril z Trebišova.

Vánoce poprvé strávil jinak než se svou rodinou i Metoděj. „Dělí nás vzdálenost, tu však lze s pomocí lásky a dobroty překonat. Opat i ostatní bratři mi pomáhají, vnímám dobro, které je v každém z nás. Ať už jsme věřící či nikoliv,” řekl Metoděj.

Co je to přepych

Premonstráti pro letošek nakonec museli oželet přítomnost dalších hostů. Před rokem prožilo Vánoce v klášteře dvacet lidí ze všech koutů republiky. „Bylo to moc příjemné. Povyprávěli jsme si veselé historky, rádi na to vzpomínáme. Letos jsme ale uveřejnili pozvánku trochu později, zřejmě až příliš. Pevně ale věříme, že na Velikonoce se naše rodina opět rozroste,” nezapochyboval provisor Šimek.

Ten nezapomněl popřát všem lidem kromě pokoje v srdci i to, nač upozorňoval již francouzský myslitel Exupéry. Totiž opravdový přepych, jímž jsou mezilidské vztahy. A zdaleka nejenom pro dny sváteční.