Večerníček je fenomén, máme světu co ukázat

Jako poslední se s pohádkovým příběhem situovaným do vesnice v devatenáctém století seznámili žáci druhé třídy Základní školy Humpolec v Hradské ulici, kteří měli to štěstí vidět a slyšet samotnou autorku večerníčku. Setkání nepromarnili a jeden vedle druhého pokládali usměvavé Šárce Váchové všetečné otázky. Výtvarnice ochotně odpovídala nejen jim, ale také Deníku.

Prozradíte, jak vznikl nápad „zhmotnit" Chalupku na vršku?
Napadlo mě to, když jsem si vzpomněla na knížku Jaro, léto, podzim, zima, kterou jsem v dětství dostala od rodičů. Tatínek se totiž velice zajímal o lidové zvyky, a tak nám je chtěl přiblížit. Uvědomila jsem si, že dnešní děti už skoro vůbec nezpívají a vědí o lidových zvycích hrozně málo, takže jsem se rozhodla, že se pokusím vytvořit nějaký příběh, ne moc didaktický, ale aby díky němu nahlédly do historie.

Kniha od rodičů byla vaší hlavní inspirací?
Ano, ale ještě jsem si nastudovala spoustu dalších materiálů, třeba Jiráska. V té době jsem samozřejmě nežila, ale měla jsem tu možnost hodně se dozvědět od své maminky, která se dožila stých narozenin. Dokonce jsem se setkala s názory lidí, kteří žijí na vesnici a kteří mi potvrdili, že i dnes některé staré zvyky dodržují.

V jaké době a v jakém místě je příběh Chaloupky na vršku situován?
Jde konkrétně o rok 1860. Mám totiž ráda, když jsou příběhy historicky podložené. Sama jsem fotila různé chalupy, abych měla představu. Co se týče kostýmů loutek, nakonec jsem se rozhodla, že je nebudu stylizovat do lidového folkloru, ale že je vyřeším neutrálně, univerzálně. Konkrétní místo jsem nezvolila, i když mě inspirovalo hlavně Podkrkonoší.

Kdy jste na Chaloupce na vršku začala pracovat?
Začínala jsem v roce 2002, kdy jsem dokončila Vánoční koledy. Loutky totiž vznikly právě pro tento seriál, který vypráví příběh o Panně Marii a narození Ježíška. Ono se tehdy o náboženství moc nemluvilo a často jsem se setkávala s tím, že se děti ptaly, kdo to vlastně je ten Ježíšek. No a po dokončení Vánočních koled jsem najednou měla loutky, chalupy, a tak jsem se vrhla na nový příběh, na Chaloupku na vršku.

Čím podle vás váš večerníček diváky zaujal?
Hodně lidí mi píše dopisy nebo vzkazy, z nichž vyplývá, že Chaloupku na vršku považují za klidný, milý večerníček. Píšou i to, že dosud nevěděli, že takové zvyky naši předci dodržovali. Na pohádku se dívají dvouleté děti, ale také ty, kterým už je třeba třináct let. Netvrdím, že se večerníček líbí všem, ale rozhodně má své diváky, které zajímá historie. Ale samozřejmě je to idealizovaný příběh, je to pohádka.

Co vám osobně se na večerníčku líbí?
Mně se líbí hlavně to, že se mi do ní podařilo ty zvyky zakomponovat (úsměv). A líbí se mi písničky. Muziku dělal bohužel již zesnulý Petr Skoumal, který uměl složit nádhernou hudbu v duchu lidových písní, kterou vkusně zmodernizoval. Také jsem pyšná na to, že se mi povedlo prosadit, aby každou loutku mluvil jiný herec, do té doby bylo obvyklé, že celý večerníček vyprávěl jeden vypravěč.

Příběh Chaloupky na vršku existuje i v knižní podobě…
Když jsem večerníček natáčela, můj sen bylo i psaní knihy. A díky úžasné ženě, dramaturgyni Jitce Saturkové, se mi to povedlo. Vznikly tak dvě pěkné knihy, druhá z nich byla dokonce v roce 2013 navržena na bestseler. Hodně dramaturgů si myslelo, že taková kniha nebude lákat, ale paní Saturkové se povedlo nápad prosadit a hodně mi tím pomohla.

Večerníček letos slaví padesáté narozeniny. Jak vy ho obecně vnímáte?
Na Večerníček se dívám jako na fenomén. Znám ho od doby, kdy jsme ho sledovali s našimi dětmi. Sdružoval naše nejnadanější výtvarníky, třeba vynikajícího malíře Zdeňka Milera, který také příběhy psal sám, protože měl potřebu dětem něco sdělit. Ale mohli bychom jmenovat další výborné umělce. Myslím si, že tradice večerníčků je u nás obrovská a podle mě máme světu co ukázat.

Jaké máte plány do budoucna?
Plány mám, ale jejich realizace se bude odvíjet od peněz, které budu mít k dispozici. Chtěla bych uvést seriál pro starší děti o době za vlády Lucemburků, ale uvidíme, zda se to povede, protože hodně lidí se domnívá, že podobné projekty nebudou divácky úspěšné a že loutky dnes lidi moc nezajímají, i když já mám pocit, že to není pravda. Pak plánuji ještě velkou pohádku, ale ta je také ve hvězdách (úsměv).