Majitelka těchto forem Jaroslava Holinová z Libiše, která do Pelhřimova přivezla beránky z různých koutů České republiky, ale i Evropy, se však může chlubit mnohem větší sbírkou. Forem, které vlastní, má celkem 368. „A to jsme na sebe byli vzájemně přísní. Do celkového počtu kusů jsme totiž nezapočítali formy, jejichž součástí je kromě beránka také něco okolo,“ upozornil na zajímavost Josef Vaněk, jeden z komisařů pelhřimovské Agentury Dobrý den.

Díky své velkolepé sbírce se navíc ve středu Jaroslava Holinová stala součástí České knihy rekordů. „Všechny formy, které mám ve své sbírce, jsou funkční. Zpočátku jsem pekla ve všech formách, protože jsem chtěla vědět, jak potom bude beránek vypadat,“ usmála se Jaroslava Holinová.

Vášnivá sběratelka shromažďuje formy zajímavé, ať už svým stářím, původem či materiálem, téměř třicet let. Svou první formu na beránka dostala v roce 1989. „Můj první beránek byl od babičky. Darovala mi ho moje maminka, která mi sháněla věci do výbavy. Že jsem se pak pustila do sbírání a shánění zajímavých forem, vzniklo tak nějak samo. V prvním roce, kdy jsem se vdala, jsem narazila na stánek kralupského kerama, kde byly formy různých druhů a velikostí, a to se mi hrozně líbilo. Takže tento velký nákup nejspíš mojí vášeň odstartoval,“ přemítala Holinová.

Nejstarší formy, které ve své sbírce má, jsou dřevěné a pocházejí z období kolem roku 1800. „Díky paní Holinové jsem se dozvěděl, že beránci se nejenom pečou, ale také třeba lisují z másla, a že formy nejsou jen keramické a kameninové, ale i silikonové, litinové, sádrové, plechové, hliníkové či dřevěné. Mimo jiné jsem také zjistil, že formy na beránky se nedělají jen v Čechách, ale například i v Rakousku, Francii nebo Belgii,“ informoval Josef Vaněk s tím, že právě z těchto zemí Jaroslava Holinová formy také má.

Několik vybraných forem navíc zůstane v pelhřimovském muzeu rekordů a kuriozit, kam budou moci zájemci během nadcházejícího velikonočního období zavítat. „Příchozí si budou moci mimo jiné prohlédnout formy, které se objevily u nás na Vysočině. Jedná se o formy s takovou zajímavou karamelovou a zelenou glazurou. Podle dostupných informací se zelená glazura v roce 1850 přestala dělat, takže formy můžeme datovat tak do té první poloviny 19. století,“ zamyslela se Holinová.

Devětačtyřicetiletá sběratelka netradičních předmětů prozradila i svůj velký sen. „Svou sbírku bych chtěla mít někde vystavenou. Takže bych si přála mít takové malé velikonoční muzeum, abych nemusela mít formy zastlané peřinami ve skříni, jako teď. Můj manžel mi na to pokaždé řekne, že koupíme stodolu,“ zasmála se Holinová.