Původně mělo přijet padesát dětí. „Nakonec přijelo 33 dětí, což jsme do poslední chvíle nevěděli. Všem se tady ale moc líbilo. Většina pak odjela zpět domů a zůstalo osm statečných,“ pověděl ředitel Domova důchodců v Onšově Václav Jaroš. „Určitě tento projekt plánujeme za rok zopakovat,“ slíbil.

Děti společně se svými učitelkami byly ubytované zhruba kilometr od Onšova. „Spinkaly na obecním úřadě v Martinicích, protože tam jsou ubytovací prostory. Když bylo hezké počasí, tak k nám chodily pěšky, jinak jsme je vozili,“ nastínila vedoucí sociálního úseku onšovského domova Ludmila Jarošová. „A naše babičky jim tam jezdily každý večer číst indiánské pohádky,“ doplnil ředitel Jaroš.

První den na děti čekal poklad. „Společně se vypravili na Hůru. Po cestě děti plnily různé úkoly a nahoře jsme pro ně připravili poklad, starobylou truhlu plnou čokoládových zlaťáků. V okolí navíc čekalo plyšové překvapení. Děti byly strašně šťastné a říkaly, že z nebe prší plyšáci,“ neskrýval nadšení Jaroš.

Druhý den se vyrazilo na nedalekou farmu. „Jezdily na koních, krmily telátko a hladily si kravičky. Na koni se svezla dokonce i naše třiaosmdesátiletá klientka, která na něm seděla poprvé,“ vyzdvihl Jaroš.

Středeční den strávili na nejvyšším kopci Pelhřimovska. „Třetí den jsme se vypravili na Křemešník. Tam si zájemci vylezli na rozhlednu a podívali jsme se i do místního kostelíku, kde je kopie svatováclavské koruny,“ zavzpomínal Jaroš.

Nechybělo ani křepčení u ohně a zpívání indiánských písní. „Na závěr jsme u nás měli velkou oslavu. Sešly se tady čtyři ústavy sociální péče, a to náš domov, mateřská školka, Dětský domov Senožaty a Centrum sociálních služeb Tloskov,“ vyjmenoval Jaroš.

Celá akce vznikla díky zajímavému projektu. „Společně s mateřskou školou Milánská jsme vytvořili projekt Od 3 do 100, který se snaží propojit ve svých aktivitách a setkáních minimálně tři věkové generace. Každá z generací má té navazující co předávat,“ zdůraznila Jarošová.