Diashow se koná 5. března od 19 hodin v pelhřimovském kulturním domě Máj.

Kdy jste severní Antily navštívil?

Celou oblast jsem navštívil několikrát. Naposledy v závěru roku 2011 na české pirátské lodi La Grace, replice historické pirátské brigy z 18. století. S ní jsem objel 21 ostrovů spojených nějak s piráty. Nejenže se tam tyto historické události odehrály, ale také se tu natáčel film Piráti z Karibiku. Zajímavé je, že filmy o pirátech se většinou natáčejí v jižních Antilách, přitom piráti mnohem více působili v severních Antilách. Místa jsou tu jak romantická, tak dobrodružná. Byl to inspirativní a relativně bezpečný výlet. Návštěvníkům popíšu, jak se dá stopnout loď a cestovat tak mezi ostrovy zadarmo nebo jaké během cest po Antilách potkávám lidi.

Čím vás toto území kromě pirátské minulosti zaujalo?

Jednak tím, že se tam střetává mnoho kultur, které s sebou přinášejí své zvyky a také kuchyně, je to zajímavý kulturní konglomerát, a jednak tím, že je to úžasná jachtařská destinace. Nejdříve na tyto ostrovy vstoupili Španělé, ale ti o ně pak přicházeli právě zásluhou anglických a francouzských bukanýrů. Na ostrovech se často měnila jejich správa. Mísilo se tam původní indiánské obyvatelstvo s Evropany a pak i s africkými otroky, kteří byli do Karibiku dováženi kvůli sklizni tabáku, indiga nebo kokosů.

V médiích jste zmínil, že jste se i zde setkal s českými stopami…

První zajímavost je první český korzár, námořní kapitán a obchodník  Augustin Heřman, který se mimo jiné proslavil i tím, že přepadal španělské obchodní škunery. Jinak je v Karibiku hodně českých stop i dnes. Pár Čechů na ostrovech přímo žije, pak je tam hodně našich jachtařů, vlají tam české vlajky, i někteří místní lidé už umějí pár slov česky. Třeba u ostrova Martinique jsme zašli do baru a barman měl tričko s českou vlajkou a s karibským přízvukem se zeptal: „Ahoj, jak se máš? Co si dáš? Rum, jak tě znám." Je až s podivem, kde všude naráželi na existenci naší země.

Navštívil jste i rastafariány, kteří se v oblasti vyskytují?

Rastafariáni jsou černošští obyvatelé přilehlých ostrovů, kteří se považují za jeden ze ztracených izraelských kmenů. Proto mají ve znaku Judského lva a jejich dredy mají připomínat lví hřívu. Mám je rád, setkal jsem se s nimi na Dominice, byl jsem přímo u nich. Vaří skvělá jídla, nepijí alkohol. Je to mírumilovné náboženství.

Procestoval jste kus světa, někde jste měl i nepříjemné zážitky, třeba v Eritreji. Které země byste naopak doporučil začínajícím cestovatelům?

Vše je o mezilidských vztazích a toleranci a jsou země, které jsou v tomto ohledu mnohem dál než my. Je to například Havaj, Fidži, Severní Amerika, Tibet, mnoho pacifických ostrovů, zajímavé africké země. Na světě je spousta míst, kam je příjemné a bezpečné vycestovat. Hlavně se nebát. Média nejraději prezentují dramata a krev, a pak není divu, že rodiče nechtěli pustit děti na studia třeba na Nový Zéland, přitom je tam naprosto bezpečno. Cestuji už přes dvacet let, byl jsem ve 131 zemích a nikdo mi nikdy neublížil ani mě nenapadl. Za tu dobu mě ale osmkrát okradli v České republice.

Jan Mazanec, Kristýna Kovaříková