Jan Komrs za dobu svého velitelství pomohl v Humpolci vybudovat novou požární stanici a zlepšit její zázemí. Při své práci zachraňoval životy i rakouské kolegy, kteří se kdysi v okolí druhého největšího města na Pelhřimovsku vybourali. „Poté jsme se skamarádili a často se navzájem navštěvovali. Některá přátelství přitom vydržela doteď,“ přibližuje Deníku svůj příběh muž, který za své zásluhy získal medaile.

Za svou profesi Jan Komrs zažil tisíce výjezdů. „Těch k požárům bylo nespočet. Jednou jsem i osobně rozdýchával jednoho kluka. Musel jsem mu dávat první pomoc,“ vybavuje si kritické události svého povolání. Kromě výjezdů se však jako velitel musel starat také o hasičskou zbrojnici. Zasadil se také o její přebudování.

Místu, kde hasiči sídlili před novou zbrojnicí, přezdívá Komrs chaloupka. Tehdejší stanici nyní požárníci používají jako sklad. „Přestavba trvala asi deset let. Podařilo se nám ji dokončit v osmdesátých letech. Pamatuju, jak jsme na Štědrý den bourali starou střechu. Ta proměna byla výrazná. Podařilo se nám získat i nová auta, která vydržela dlouho,“ vzpomíná na jeden ze svých úkolů velitele.

Jan Komrs se narodil 4. června 1946. Velitelem humpoleckých profesionálních hasičů byl od 1. ledna 1972 do 31. března 2008. Za tu dobu se zasloužil například o vybudování současné hasičské zbrojnice. Mezi dobrovolné hasiče patřil už v roce 1964. Za své zásluhy získal několik medailí.

Za svou kariéru se dostal i ke kuriózním situacím. Zachraňoval například rakouské kolegy. „Před zhruba třiceti lety havarovali u Humpolce s autobusem. Jeli ze Svatého Martina z Dolního Rakouska na zájezd. Od té doby nás drží společné přátelství a pravidelně se navštěvujeme,“ vypráví Komrs.

S rakouskými kolegy se naposledy setkal v Humpolci na stopadesátiletém výročí od založení. „S Franzem nás drží kamarádství doteď. Jsem za to rád i za to, že to s námi tady oslavili,“ přiznává spokojeně.

Do hasičského důchodu odešel Jan Komrs v roce 2008. U sboru byl dvaatřicet let. „Odchod jsem nesl těžce. Ale kluci mě podrželi a pomohli mi. Rád bych ještě zůstal, kdybych mohl. Ale já měl stejně vždycky radši výjezdy než kancelářskou práci,“ uzavírá hasič v hodnosti nadporučíka.