Je nový rok dopoledne, venku jsou čtyři pod nulou a na Pacovsku na rozdíl od Pelhřimovska svítí slunce. Se zhruba třiceti lidmi roztroušenými ve skupinkách se setkáváme v Bratřicích, kam zvládly po „zelené" z Pacova dojít za hodinu. To je při vzdálenosti téměř pět kilometrů velmi slušný výkon. Možná proto se ani na chvilku nechtějí zastavovat na focení – říkají, že by jinak vypadli z tempa.

Na upravené bratřické návsi je ještě občas vidět zbytek rachejtle nebo zátka od šampaňského. Turistům ale skoro desetikilometrová vycházka nevadí ani po silvestrovské noci.

„Já myslím, že do deseti hodin se každý má čas vyspat," říká předseda pacovských turistů František Papež. Sám v třicetileté historii novoročních pochodů vynechal nanejvýš pět ročníků.

„Loni nám pršelo a někteří radši šli po silnici, letos je perfektní, že i cesta je pěkně zmrzlá a zároveň není sníh a taky nefouká tolik jako včera, takže se jde krásně," dodává Papež, kterého se pak jeden z účastníků ptá i na možnost členství v klubu turistů.

Mezi účastníky je totiž i řada neturistů, například čerstvý sedmdesátník pan Josef. „Člověk nemůže sedět, musí se hejbat, dokud to jde," říká svůj recept na dobrou kondici i ve vyšším věku.

„Pochody jsou dobrá věc, člověk si vyčistí hlavu," dododává jeden z mužů, který se účastní i dalších akcí turistů.

Převažuje zde střední a starší generace, ale nechybí ani pár mladých lidí a dětí.  Někteří mají chodecké hole, se kterými se prý jde rychleji.  Dvě ženy si cestou sdělují zážitky z náročných výšlapů v zahraničních horách. Od pěší turistiky je neodradily ani zdravotní potíže s koleny.

Ve skupinkách panuje dobrá nálada, k níž přispívá i zaváhání čelní dvojice, která v lese za vsí chtěla pokračovat po cestě rovně, i když značení stezky vede doleva.

„Musíte s námi jít až na vrch. Ne že tam vyjedete autem! Závěrečný trháček je na tom to nejhezčí," hecují marně turisté redaktora Deníku. Tempo nepolevuje, a i řada seniorů s přehledem finišuje v příkrém svahu od studánky. Je před polednem.

Na vrcholu kopce pak František Papež z batohu vyjme pamětní knihu pochodů, kde už má předepsaný třicátý ročník, a přítomní se do ní podepisují. Následuje společné foto u nejvyššího bodu, v sousedství televizního převaděče, který kopci dominuje.

Někteří účastníci výšlapu lehce svačí, ale většina z nich si s sebou nenese nic a jdou bez batohu. Pár jedinců má pod bundou placatku na zahřátí a na vrcholu si připíjejí na zdraví– ano, i to je jedna z výhod pěší turistiky.

Turisté si popřejí všechno dobré v novém roce a chystají se k sestupu k lukavecké silnici. Tam na ně má čekat autobusový odvoz do Pacova, který zároveň sem přiveze členy Turistického oddílu mládeže. Ti naopak půjdou ze Stražiště pěšky do Pacova.