Letos vznikly v rámci sympózia čtyři kolekce ze dřeva, které zkrášlí naučnou stezku navazující na nedávno zprovozněné discgolfové hřiště.

V minulých třech letech se v sochařském arboretu nad vsí opakovaně scházeli kamenosochaři. V roce 2014 při premiérovém sympozium tam vlastně ještě žádné arboretum nebylo, byla to právě první skupina šesti umělců, která položila jeho základy.

Letos poprvé se kamenosochaři odmlčeli, ale tvůrci Magickou zahradu, už slušně zaplněnou různými kamennými sochami, přesto obsadili.

I kvůli jejich specializaci akce pozměnila název na Dřevořezbářské sympózium v arboretu nad Vlasenicí, ale označení „sochařské“ přesto každý rozuměl. „Jsem tady poprvé, neznal jsem to tady, a moc se mi toto prostředí líbí. Připadá mi takové hodně mystické, inspirativní,“ říkal Ondřej Drábek, než v sobotu dopoledne opět nastartoval jednu ze svých motorových pil.

Ještě předtím si dal do uší sluchátka a pustil do nich Jimiho Hendrixe a další bluesovky z šedesátých let minulého století. Kdyby právě tahle muzika zněla nad zahradou místo motorových pil, které se ozývaly ze čtyř pracovišť, určitě by atmosféru místa rovněž umocnila.

V sobotu ale Ondřej Drábek musel mít zvolenou muziku jenom pro sebe. Přijel z nedalekého Choustníka a do Vlasenice se dostal vlastně náhodou, na doporučení známého. „Řezbařině se věnuji nějakých třicet let, dělal jsem loutky, řezbářsky upravoval různý nábytek. V poslední době jsem přešel na velké sochy nebo totemy a tady vytvářím poutač ke golfovému hřišti,“ popisoval svoji kariéru i práci přímo na sympóziu.

Už v sobotu si byl jist, že si z Vlasenice odveze zajímavé zkušenosti. „Člověk se sejde s lidmi, může okouknout a uplatnit odlišné techniky a technologie. Zážitky určitě budou,“ dodával Ondřej Drábek, než se znovu pustil do práce.

Nové zkušenosti i známosti si ze sympózia zajisté odvážel i Michal Bělka, který přijel z Pardubic. „Pro mě je to vlastně první takováto akce, kde se setkávám s dalšími řezbáři,“ říkal muž, který právě dokončoval práce na vyřezávané sově, která se stane součástí houpačky. „Je tady krásně, určitě si odvezu cenné zkušenosti a inspiraci,“ dodával Michal Bělka. Současně prozradil, že pro něho je řezbářstí koníčkem, u něhož relaxuje po práci. Živí se totiž jako dispečer v dopravě.

Sestavu tvůrců na letošním dřevořezání pak zkompletovali Jan Hanz Štěbeták ze Strmilova a Míra Burša z Brna.

Letošní změna charakteru sympózia, kdy organizátoři pozvali místo kamenosochařů dřevořezbáře, způsobila i jedna hodně praktická okolnost.

Milan Houška, starosta Vlasenice a hlavní organizátor sympózia, se letos se svými nejbližšími vrhl do rekonstrukce pivovaru v Kamenici nad Lipou a usoudil, že na sochařské sympózium v jeho tradiční podobě by tentokrát neměl dost času. „Ale za rok se akce vrátí do původní podoby. Zase přijede na tři týdny šest kamenosochařů,“ ujistil.

Přesto nechtěl označit letošní dřevořezbářské sympózium za náhražku tradiční akce. „Řezbáři vytvoří prvky, které se stanou součástí naučné stezky a po roce opět oživí Magickou zahradu, která tady vznikla. A přiblíží návštěvníkům zajímavé řemeslo,“ dodal Milan Houška.

Návštěvníci, kteří během soboty přišli práci řezbářů okouknout, jakoby jeho slova potvrzovali.

Další zábavu jim přímo v zahradě zorganizovali skauti z Kamenice nad Lipou. Dole ve vsi pak lákalo malé i velké k posledním prázdninovým kreativním pokusům v různých oborech Vlasenické tvoření s doprovodným programem.