V republikovém kole, které se koncem dubna odehrálo ve Františkových Lázních, excelovala nejen ve své kategorii, ale navíc se stala absolutní vítězkou soutěže v konkuren-ci zhruba 120 žáků, mezi nimiž byli až dvacetiletí muzikanti.

Michaela, v té době ještě jedenáctiletá hudebnice, se do Františkových Lázní postupně probojovala ze školního, z okresního a krajského kola. „Měla jsem trému, ale tu mám vždycky. Nejhorší je to před samotným vystoupením. Když už hraji, tak se mi jen malinko klepou ruce, a když skončím, tak se mi úplně uleví," prozradila na sebe talentovaná klávesistka.

Nervozita jí však ve výborných výkonech evidentně nebrání. „Vždyť nebylo znát, že bys měla trému," usmál se na Michaelu její tatínek Michal. A maminka Dana se ke svému manželovi přidala. „Možná jsme více nervózní my dva než Míša," přiznala Dana Krejčí. A Michaela hned zareagovala s tím, že to není pravda. „Vy si jen vychutnáváte, jak hraju," oponovala.

Maminka doplnila, že na soutěžích vždy s napětím poslouchají, zda se jejich dceři hra povedla. „Jak ji doma slyšíte téměř každý den cvičit, tak poznáte, jest-li třeba neudělala chybu.
I když tedy úplně všechno neodhalíme," řekla Krejčí.

A jak dodal tatínek, na soutěži ve Františkových Lázních žádný přešlap nezaznamenali. „Seděl jsem vedle Míšina učitele pana Martina Dvořáka, který napjatě poslouchal. Když dohrála, tak jsem se ho ptal 
na názor a on jen řekl, že to bylo dobrý," usmál se Michal Krejčí.

Rodiče se s Michaelou shodli na tom, že velký díl na jejím úspěchu má právě Martin Dvořák. „Patří mu za to opravdu velký dík. Je to skvělý pedagog, který dokáže poznat, co v každém žáčkovi tkví a co mu nejlépe sedne," pochválila práci Míšina učitele Dana Krejčí.

Michaela si z Františkových Lázní přivezla svůj zatím největší úspěch. „Letos jsem se ještě zúčastnila krajské přehlídky ve hře na klavír, kde jsem vyhrála," zmínila se hudebnice jednak o dalším ocenění, a jednak o dalším nástroji, který jí není cizí. „Na klavír jsem začínala hrát před pěti lety, na klávesy hraji dva roky," upřesnila Michaela.

Podle jejího názoru má každý nástroj něco do sebe. „Myslím, že klavír je hodně o technice a dynamice. To klávesy také, ale ještě se přidávají tlačítka, přepínání, doprovody, registrace. Musíte zvládnout skloubit více věcí dohromady," uvažovala Michaela s tím, že nepreferuje ani jeden nástroj. Naopak ji baví jak hra na klavír, tak i hra na keyboard. „Paní učitelka Anna Zlatová na klavír říká, že Míše klávesy hodně pomáhají, a pan učitel na klávesy zase zmínil, že když trénuje na klavír, tak je to pak znát i v jeho hodinách," komentoval tatínek.

Ani co se týče hudebního žánru, není vybíravá. „Poslouchám v rádiu písničky
a tu, která mě zaujme, si zkusím zahrát," řekla Michaela. Nic nemá ani proti klasice. „Ta mi údajně jde nejlíp," usmála se a maminka na vysvětlenou dodala: „Na klavírní přehlídce ji právě hodně chválili za skladbu od Haydna. Prý se málokdy vidí, že by někdo tak výborně zahrál klasiku," sdělila Dana Krejčí.

Jestli se Michaela bude hudbou jednou „živit", zatím neví. „Možná, že kdybych měla nabídky, tak by mě to bavilo. Ale ještě jsem vážně nepřemýšlela o tom, čím bych chtěla být," uvažovala Michaela.

Maminka přitakala. „Bavili jsme se o studiu na konzervatoři. Jenže kdyby 
se v budoucnu hudbě nevěnovala naplno, tak by pro ni bylo hledání zaměstnání asi těžší. Ale na rozhodová-ní má ještě spoustu času. Určitě bychom jí nechtěli nic zakazovat, naopak by-chom ji podpořili," přemítala Krejčí.

Michaela má ještě mladší, osmiletou sestru Nikolu, která má také hudební nadání. „Hraje na flétničku, housle a ještě zpívá," vyjmenovala maminka s tím, že ona a její manžel na žádný hudební nástroj nehrají. „Na základní škole jsem zkoušela kytaru, ale 
to je minulost. Jinak můj tatínek a příbuzní z jeho strany hudebně založeni jsou," zmínila.

Kromě hraní Michaelu baví i skládání písní. „Před soutěží jsem zrovna jednu složila. To si sednu ke klavíru nebo ke klávesám, jen tak si něco vyhrávám a pak z toho vznikne skladba. Tu si nahraji, a když si ji chci připomenout a znovu zahrát, tak ji odposlouchám," popsala svůj postup.

Dodala, že vlastně raději hraje bez not. „Když jde 
o klavír, tak je to i lepší, protože jinak se do not zakoukám a ztratí se mi prsty. Ale u keyboardu jsou noty lepší, protože jinak byste museli přemýšlet nad tím, co a kdy se má přepnout," zamyslela se Michaela.

V celorepublikovém kole soutěže žáků ze základních uměleckých škol ve hře na elektronické klávesové nástroje se neztratili ani další reprezentanti z humpolecké školy. Ve svých kategoriích na stříbro dosáhly Gabriela Mixová a Kateřina Vápeníková. Veronika Holadová si z Františkových Lázní přivezla bronz. Všechny dívky jsou ze třídy učitele Martina Dvořáka.

A ani pedagog neodjel 
s prázdnou. Porota ho ocenila za vlastní tvorbu.