Seznámit se s temnou historií kláštera, který se stal v padesátých letech internačním táborem pro stovky řeholníků, přišlo asi pět desítek návštěvníků. „Jedná se o část temných dějin komunistického totalitního režimu. Prohlídka seznámí s historií vykonstruovaných procesů, s historií želivského internačního tábora a propojením želivského kláštera s Číhošťským zázrakem. Akci zakončí v šest večer mše svatá v kostele Narození Panny Marie v Želivě. Během prohlídky zájemci projdou konventní chodbou, jídelnou, malovaným reflektářem, kapitulní síní, sakristií i chrámem,“ říká Petra Žáková sekretářka opata Kanonie premonstrátů Želiv.

Prohlídka začíná v místnosti, která v minulosti sloužila státní bezpečnosti a dozorcům k výslechům řeholníků. Návštěvníci mohou vyzkoušet psát na historickém psacím stroji nebo si prolistovat tehdejší výtisky Rudého práva. Průvodkyně popisuje, jak státní bezpečnost řeholníky vyslýchala a jakému trápení museli čelit. Přesto se některým podařilo z tábora uprchnout.

Hana Kohoutová je z Pelhřimova. „Všechno je to o vzájemné lidské nenávisti. A ta se znovu vrací. Bohužel ti nahoře to ještě podporují,“ povzdechne si sympatická paní středních let, zatímco se probírá fotokopiemi záznamů Státní bezpečnosti. Vzpomíná, že její příbuzná bydlela v Želivě v době, kdy tu internační tábor byl. „Lidé házeli řeholníkům přes zeď jídlo když pracovali venku, aby se ti chudáci pořádně najedli,“ říká paní Hana. V té době také někdo hodil přes zeď plechovku okurek. Takto vznikla slavná želivská monstrance.

„Internovaní řeholníci nesměli mít u sebe žádné církevní předměty. Tak vyrobili z plechovky tajně originální monstranci, kterou se jim podařilo před dozorci ukrýt,“ vysvětluje průvodkyně Eliška Novotná. Studuje výtvarnictví, zajímá ji historie. „Do prvního kontaktu s řádem premonstrátů jsem se dostala prostřednictvím díla Jana Anastáze Opaska. Ve věznici Leopoldov mu říkali opat chuligán. V roce 2019 byl naším vyučujícím ve škole Dolní Kralovice opět premonstrát, a tak mi to všechno začalo dávat smysl,“ vzpomíná průvodkyně.

Hlavně v letní sezoně přicházejí do želivského kláštera davy návštěvníků. Chtějí vidět kostel z díla architekta Santiniho nebo touží ochutnat klášterní pivo. „Protože v klášteře stále žijí premonstráti, jsou návštěvníci zvědaví. Ptají se, jak se řeholnici chovají, jak vypadají, jak se oblékají. To je každoročně otázka číslo jedna,“ usmívá se průvodkyně.

Sobotní prohlídka kláštera seznámila návštěvníky nejen s historií budovy, ale také s osudem významného želivského opata Víta Tajovského, který si dokázal zachovat optimismus a úsměv na tváři i v nejtěžší době. Byl podle průvodkyně silně krátkozraký. Jeho brýle měly kolem dvaceti dioptrií. Svoje zvláštní místo má v historii kláštera i legendární Číhošťský zázrak.

Tajemná jedenáctka
K takzvanému Číhošťskému zázraku, který dosud nikdo nevysvětlil, došlo 11. prosince 1949 a váže se k němu i další záhada. První, kdo se zázrakem seznámil a přijel ho do Číhoště vyšetřit, byl opat želivského kláštera Vít Tajovský. Přežil padesátá léta, pracoval v Havlíčkově Brodě jako dělník a topič. V devadesátých letech se vrátil do Želiva. Zemřel 11. prosince 1999. S Číhošťským zázrakem je spojeno ještě jméno studenta Karla Vrány ze Zahrádky u Ledče nad Sázavou. Byl ministrantem Josefa Toufara a chtěl se stát knězem. Emigroval do Itálie, vysvěcen byl v Římě. Jako duchovní literárně tvořil pod jménem Pavel Želivan. Zemřel 11. prosince 2004.