Tvorbu uměleckého kováře, restaurátora kovu a výtvarníka tam v ateliéru na Novém Světě představí Josef Habermann, a to každý den od 13 do 17 hodin.

Kovy přetváří tradičními kovářskými postupy, které používal už jeho praděd a děd a používá je i jeho otec a bratr v kovárně v Klátovci  a další členové habermannovské kovářské „sedmičky".

A na čem se podle Habermanna kovářské umění zakládá? „Na ruční kovářské práci, kterou zatím žádný stroj nenahradil. Kladivo, kleště, kovadlina, oheň, to je základ řemesla, bez toho se neobejde ani umělecký kovář," říká umělec.

Techniky ručního kování jsou fyzicky náročné – ať už jde o utínání, vytahování, rozkovávání, ohýbání, kroucení, rovnání nebo probíjení, a kovář je musí podle něj zvládat dobře všechny, neboť na sebe navazují a mění tvar výkovku. „Bez fortele daného cvikem a zkušeností se dělat nedají," doplňuje Habermann, který klade důraz na originalitu každého díla.

„Snažím se, aby každé mé dílo neslo mou kovářskou pečeť. Pokud se to podaří, tak vynikne originalita návrhu. Originální může být jak symbolika tvaru díla, tak jeho úprava. Pokud dělám volné plastiky, tak se pokouším o originální abstrakci," vysvětluje. Zdobící techniky jako je rýhování, leptání, cizelování nebo taušírování, což je vykládání zlatem nebo stříbrem, se používají převážně při restaurování, kde jde o vystižení dobové podoby díla.

„Originalita povrchových úprav záleží na metalizaci, barvě, na výběru oleje, laku nebo vosku. Tuto úpravu stejně jako tvar díla mohu ovlivnit já, ale i objednavatel díla," dodává Habermann, který se účastní také různých kovářských soustředění, soutěží a výstav.
Jednou za dva roky jezdí na setkání kovářů z Evropy v Brtnici, kde je soutěžní výstava kovářských výtvorů, předvádějí se ukázky řemesla a udělují se ceny.

„Letos  jsem si z tohoto setkání odvezl cenu za soubor volných kovářských plastik. V roce 2015 by tady měli vystavovat své „majstrštyky" Habermanni z celé Vysočiny.  Jezdívám také na hrad Helfštýn na Hefaiston, kde předvádějí řemeslo a soutěží o ceny kováři z celého světa. Toto setkání pořádá od roku 1982 přerovské muzeum, kde jsou díla z Helfštýna ve sbírce kovářského umění. V roce 2010 jsem u nás na Novém světě uspořádal poprvé setkání spřátelených kovářů Kování bez hranic, které chci příští rok zopakovat," připomněl umělec.

Kováři ze světa

Pokud je řeč o setkání kovářů celého světa, nutno dodat, že už k dědovi Josefa Habermanna přijížděli zájemci o „černé" řemeslo nejen z Evropy, ale i z Japonska, Izraele či  Argentiny. I jeho otec je za hranicemi známý a v jeho kovárně koval nejeden cizinec.

Zahraniční tovaryše má pak i jeho syn. „Půl roku byl u nás v Žirovnici student z Nevady a tři měsíce student z Kalifornie. Přijeli z vlastní vůle a snažili se načerpat co nejvíce znalostí i praktických dovedností, i když ruční kovařina pro ně byla opravdu tvrdá a první týden měli krvavé mozoly. Ale chlapa zapáleného do profese to neodradí," uvádí Josef Habermann, který má za sebou řadu kovářských děl, ať už jde o vjezdové brány, náhrobky, ochranné mříže, vývěsní štíty, květníky, interiérová zábradlí.

Nyní dokončuje pro kapli ve Štítném u Žirovnice klasickou renesanční mříž do okna a do dveří. Pro soukromé objednavatele dělá moderní balkonové zábradlí z nerezové oceli a osvětlovadla z téhož materiálu v kombinaci se sklem dle vlastního designu.
Kovářství, které patří k nejstarším řemeslům, je spojováno s různými pověrami.

Jedna z nich praví, že kovář nemá nechávat kladivo přes noc na kovadlině. „V noci s ním totiž bouchají na kovadlinu čerti a kovář se nevyspí," upřesnil Josef Habermann. 

Marie Fronková