Takový závěr jsme učinili po přečtení a vyhodnocení slohových prací studentů dvou středních škol Pelhřimovska, které se zúčastnily literární soutěže k 10. výročí vstupu Česka do Evropské unie.

Své výtvory do redakce Pelhřimovského deníku do uzávěrky poslali studenti 4. A a 4. L pelhřimovské obchodní akademie a studenti  septimy humpoleckého gymnázia.

V obou případech zadání zaštítily profesorky českého jazyka – za obchodní akademii Ludmila Morkesová a za gymnázium Marie Váňová.

Studenti akademie se soustředili hlavně na téma Moje Evropa, kdy uvažovali, která země EU by byla pro život ideální. Zajímavě bylo pojaté i téma V kůži europoslance, kde třeba Jakub-Vladislav Štejn přinesl výrazně kritický názor na tuto funkci.

Jedinečné téma našla Tereza Prokešová, která popsala komunikaci s vrstevníky v EU prostřednictvím Facebooku. Jako žurnalisty nás zaujal text Karolíny Staňkové, která zvažuje, o čem by jako novinářka psala v zemích EU. Originální rozhovor s dědečkem o Skotech, Polácích či Němcích sepsal Kamil Kubín.

„Zeptám se na Skoty. Jsou tak lakomí, jak se o nich říká?" zní otázka. A dědeček odpovídá: „Tohle je nesmysl. Ze své zkušenosti vím, že je to právě naopak. Skotové jsou vůči sobě štědří a k cizincům se chovají mile."

Domů, do Humpolce

Gymnazisté si častěji než studenti obchodní akademie vybírali téma národních stereotypů.  Při zvažování otázek, ve které zemi EU žít, nás zaujal výrazně patriotický příspěvek Radka Mojžíše, který na závěr píše, že Spojené království je sice krásné, ale že by se z něj stejně vrátil domů. „Do Čech, do srdce Evropy, do Prahy, sídla středověkých králů, do Humpolce, města plného vzpomínek, za rodinou, přáteli, za Zemanem," píše student a nechává otevřený prostor pro tajemství, jakéhože  Zemana má na mysli.

Svižný a neotřelý začátek textu zvolila Veronika Hypšová. Její úvaha začíná tím, že ji maminka nutí k úklidu, a studentka se proto nechává okouzlit myšlenku, že kdyby maminka byla Italka či Španělka, byla by víc „v pohodě".

Marie Mikešová propojila úvahy o národech EU se zeměpisem. „Kromě těchto dělení panují stereotypy vůči světovým stranám. Na západ od nás jsou bohatší a na východ chudší. Na severu pracovití jako šrouby, ale chladní jako led, na jihu naopak temperamentní a nepříliš svědomití, kterým práce příliš nevoní," píše Marie Mikešová.

Kolegyni Anetu Slavíkovou překvapilo, jak silně je mezi studenty živé téma Hitler jako dosud přežívající „předobraz" Němce – i když samozřejmě studenti zdůrazňovali, že podle něj nelze Němce soudit.

Například námi vybraná  Lucie Salavová z pelhřimovské akademie píše toto: „Ano, v Německu si rozhodně vyděláte víc peněz. Jenže pak přijdou ti druzí, obvykle příslušníci starší generace. Jejich podrážděný, zlostný a syčivý hlas se zaryje pod kůži. Němci, kteří za války vyvraždili tisíce lidí, a my s nimi teď budeme kšeftovat? No, to ať si každý vybere sám, co uváží za vhodné," napsala studentka.

Při hodnocení prací jsme odhlíželi od formálních chyb, ale důraz jsme kladli na osobní přístup, konkrétnost, srozumitelnost, představivost, schopnost srovnání podloženou argumenty a originalitu zpracování textu v rámci tématu i ve výběru žánru.

Literární soutěž posloužila i jako navázání užší spolupráce mezi Deníkem a školami.

„Velmi pozitivně studenti přijali nabídku navštívit redakci Deníku," odepsala učitelka gymnázia Marie Váňová. Děkujeme všem studentům a oběma učitelkám. Nejzajímavější práce otiskneme, do kraje postupují tři vybraní.

Jan Mazanec, Aneta Slavíková

Vítězové soutěže

Tři postupující (dle abecedy):

Jiří Dalík (GY HU): Domov v zemi kladiva a hromu

Oliviya Pluzhnikova (GY HU): Jsou všichni Italové cholerici…?

Lucie Salavová (OA PE): Moje Evropa

Zvláštní ocenění Deníku:

Kamil Kubín (OA PE): Jak se (ne)známe, rozhovor s dědečkem

Kristýna Mikešová (GY HU): Anketa občanů Křenova o EU

Karolína Staňková (GY HU): Ve které zemi EU bych chtěla žít