V čem je jeho význam, jak se do něj zapojila veřejnost a v čem jsou přednosti města, o tom hovoří vedoucí hospodářského odboru města Stanislav Kropáček, který se podílel i na tvorbě minulého plánu (2004-05).

Řadě obyvatel může název dokumentu připadat abstraktní. V čem je jeho hlavní přínos?
Strategický plán je vizí města na sedm let a jeho podmnožinou je akční plán na každý jednotlivý rok. Například chci-li podporovat cyklistiku, mám na to sedm let, ale chci-li postavit cyklostezku z místa A do místa B, je to věc jednoho roku. Název „plán" může budit rozpaky, protože někomu se vybaví minulý režim a má hned vůči plánování odpor. Přitom to není nic špatného. A pokud za plánování nadáváme na EU, je to nepochopení. EU k plánování přikročila poté, co se usilovalo o dotace na nepotřebné projekty. A plány mají korigovat právě tyto živelné aktivity. Bohužel někdy plánům hrozí formálnost a snaží se pokrýt jen to, na co lze použít dotace. A přitom jejich náplň by měla být výsledkem brainstormingu, kdy se zjistí většinový názor a z deseti nápadů se třeba jen jeden ujme. Každý by se od individuálního uvažování o tom, co chce sám, měl dostat o úroveň výš – tedy k tomu, co je dobré pro Pelhřimov. Nejprve se bavme o tom, co město žádá, a teprve pak to, jestli na to bude dotace, i když přirozeně na svět půjdou dříve ty nápady, které šanci na dotaci mají.



Na dokumentu se mohla podílet i veřejnost, ale moc podnětů nepřišlo. Jak to hodnotíte?
Nejsem překvapený tím, že míra zapojení byla velmi malá. Kromě už zmíněné nedůvěry vůči plánování je podle mě důvodem i to, že lidé mají negativní zkušenost s prosazováním svých zájmů. Ideálně existuje Havlova občanská společnost, kdy lidé bez politických stran a podobných mechanismů mají nápady a o něco se snaží – ale to u nás chybí. Předchozí strategický plán po dvou letech upadl v zapomnění a neříkám, že to bylo dobře, či špatně. Je to jen doklad toho, že chybí občanská společnost, takže dokument nemá přirozenou váhu. 



Dá se to nějak změnit?
Mám pocit, že v naší společnosti je nedostatek tolerantní komunikace a zvlášť v politice nám chybí neformální lídři. Najdeme je ve sportu, kultuře, neziskovém sektoru a podnikání, ale z politiky se tak trochu vytratili. Hledání kompromisů je totiž v politice někdy až příliš dlouhý proces a málokdo má tu trpělivost a vůli prosazovat správné věci po malých kouscích. Chybí nám někdo, kdo by přirozenou, nejlépe neformální, cestou trvale přitahoval lidi k zájmu o ovlivňování veřejných věcí kolem sebe.



Pojďme konkrétně k Pelhřimovu. V čem jsou jeho plusy a mínusy v dalším rozvoji?
Kladem je určitě výborná geografická poloha, která by se dala využít třeba pro kongresovou turistiku. Potřebujeme zde návštěvníky města udržet přes noc a tady se dostáváme třeba až k diskusi, zda by město mělo ve spolupráci s jiným subjektem odkoupit hotel Rekrea. Ale zdaleka nejde jen o polohu města a turistický ruch. Pelhřimov má velmi dobré předpoklady být i nadále přirozeným centrem regionu. Problémem města naopak je dle mého názoru zatím malá mobilita lidí a jejich přirozená konzervativnost, ale to zřejmě souvisí s otázkou oné občanské společnosti. 



V jaké fázi teď plán je a může se do něj ještě zapojit veřejnost?
Je odsouhlasena jeho analytická část (zjednodušeně řečeno to, kolik čeho kde máme k dispozici) a proběhla oponentura druhé, tedy návrhové části. Plán se probral v komisích a projednalo ho i pracovní zastupitelstvo. Veřejnost se ještě může zapojit tím, že bude vznášet dotazy a předkládat připomínky do doby, než zastupitelstvo schválí konečné znění, což bude zřejmě v září. I potom je však možné plán výjimečně měnit či pravidelně upřesňovat akčními plány.



Měl na podobu strategického plánu také loňský kulatý stůl pro veřejnost o největších problémech města?
Částečně ano, i když tam šlo hlavně o konkrétní návrhy, které mají místo v ročních akčních plánech. Potenciální slabinou výstupů je malá účast veřejnosti. Činnost komisí města ovlivnila současnou podobu plánu podstatně více, ale v souhrnu mě trochu překvapila nevyváženost počtu aktivit – třeba v cestovním ruchu jich bylo pětkrát víc než v podnikání – a trochu mě mrzelo, že na rozdíl od dopravy a kultury je tam malý akcent na sport.