Když se řekne Žirovnice, řada lidí si vybaví perleťářský průmysl. Je to stále živé řemeslo?
Ano, je. Knoflíkářský průmysl Žirovnice pořád existuje, i když objem výroby se postupem let změnil – rozdělil se na perleťářství a na výrobu součástek z umělé hmoty pro automobilový průmysl, přičemž to klasické perleťářství tvoří zhruba deset až dvacet procent výroby.
Milan Šmíd
* je mu 69 let
* je ženatý, má 3 děti
* vystudoval pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích
* učil zeměpis a tělocvik
* starostou Žirovnice je od roku 1990
* ve volném čase rád sportuje, má rád především tenis, volejbal a turistiku, a věnuje se svému hospodářství
Co z perleti si mohou lidé koupit?
Stále se vyrábí knoflíky, i když dnes už z umělé perleti, a i další produkty, byť ve velmi omezeném množství a jejich výroba je spíše zakázková. Nicméně já jsem rád, že knoflíkářský průmysl tuto tradiční výrobu v Žirovnici zachoval, protože to k našemu městu zkrátka patří.
Zazněla zakázková výroba. Pro koho firma vyrábí? Dostanou se jejich věci i do zahraničí?
Ano, také. A ať více rozvedu tu zakázkovou výrobu – tam vždy záleží na přání jednotlivých zákazníků a používá se při ní výhradně přírodní perleť. Jsou to různé věci od speciálních knoflíků až třeba po bižuterii.
Odkud přírodní perleť berou?
Materiál se vždy dovážel převážně z Tichomoří.
Spousty perleti se dá ale najít i v okolí…
To máte pravdu, ale jedná se o odpad a to nejlepší je už pryč. V podstatě kam kopnete, tak něco najdete. (usmívá se)
Není to ale jen perleť, co Žirovnici proslavilo. Známé je i uzenářství Prantl…
Tady to portfolio podnikatelů je poměrně široké. Jan Prantl navázal na tradici Jihočeského průmyslu masného. Myslím si, že je to velmi dobrý podnik, co se týká kvality výrobků, zaměstnanosti, objemu výroby i modernizace celého zařízení. To se vůbec nedá srovnávat s tím, co tam bývalo dřív. Já sám, když jsem se tam byl podívat po pěti letech, tak jsem úplně žasl, jak ty prostory prokoukly.
Čím ještě je podle vás Žirovnice výjimečná?
Myslím, že právě zmíněným širokým spektrem podnikatelů. Jsou tady firmy od padesáti do čtyř set zaměstnanců a nejsou soustředěné jen na jedno odvětví. Máme tady mlékárnu, masný průmysl Jana Prantla, IPC Plast, Knoflíkářský průmysl a pak strojírenské podniky, jako je třeba HTP, Detail nebo KBNK. Všechno jsou to podniky, které investují dál a v Žirovnici nikdy nebyl problém z hlediska zaměstnanosti.
Povídejte.
I v tom nejhorším období jsme měli nezaměstnanost maximálně kolem pěti šesti procent. To kdybyste řekla třeba na severní Moravě, tak vám neuvěří. Tak tím jsme rozhodně výjimeční. A druhý pozitivní prvek je, že se tady podnikatelé zapojují také do společenského života, pomáhají při sponzorování akcí a máme i díky nim bohatý spolkový život.
Pomáhá jim nějak i město?
Máme kvalitní grantový systém a fungující infrastrukturu, do které pravidelně investujeme. A má také co nabídnout – jsou tady velmi dobrá sportovní i kulturní zařízení. V tomto ohledu je Žirovnice rozhodně dobré místo pro život.
Nelze opomenout ani slavné rodáky, namátkou jmenujme například herečku Ivu Janžurovou nebo psychiatra Jana Maxmiliána Kašparů. Neplánujete vytvořit nějakou síň slávy?
Zatím ne. Víme o nich a vážíme si toho, že se k nám hrdě hlásí. Pan Kašparů řadu let působil i v místním ochotnickém divadle. Jsou to pro nás významné osobnosti a jsme rádi, že je máme, nicméně zatím jsme o síni slávy nepřemýšleli.
Ale úplně ji nevylučujete.
To ne, ale spíše je to výhled do budoucna. Když nad tím tak uvažuji, tak bychom významné rodáky mohli připomínat třeba v části zámku. Nechci však zatím nijak předjímat.
Zámek a přilehlý špýchar a pivovar jsou bezesporu největším turistickým lákadlem. Kam ještě byste výletníky pozval?
Začnu zmíněným zámeckým areálem, který nabízí řadu různých expozic. Ve špýcharu najdeme výstavu řemesel a zemědělství, v pivovaru pak významnou expozici perleťářství, šicích strojů a pivovarnictví, protože z něj se tady moc nedochovalo. V samotném zámku lákají krásné zámecké interiéry, galerie Jana Havlíka a malířů, kteří mají vztah k Žirovnici – pana Hlavy a Roučky. Ta nabídka je tam opravdu široká a turisté se tam mohou zdržet poměrně dlouho.
A mimo zámecký areál?
Když jsme dělali rekonstrukci špýcharu, tak jsme vybudovali cyklostezku, která vede po zajímavostech v okolí. Výletníky zavede třeba do nedalekého Metánova, kde je muzeum tamního učitele a vynálezce Jakuba Hrona, do Štítné, dokud pocházel Tomáš ze Štítného. Tento okruh se rozhodně zajímavý nejen pro milovníky cyklistiky, ale i historie.
Nakousl jste rekonstrukci špýcharu, za zmínku stojí i zámek, který po revoluci opravdu prokoukl. Co se tam všechno změnilo?
Kromě toho, že tam máme zámecké interiéry a galerie, tak je oživený tím, že v předním traktu našla místo základní umělecká škola a místní knihovna. Je dobré, že tam lidé nepřijdou jen na zámecké akce, ale chodí tam i v běžném životě. Na zámku je díky tomu pořád živo.
Co ještě se podle vás povedlo?
Když jsem říkal, že Žirovnice je dobré místo pro život, tak pro to mám i důkaz. V několika fázích jsme tady vybudovali desítky stavebních parcel, z nichž se vždy všechny prodali. Nikdy jsme neměli problém s tím, že by o ně nebyl zájem. Například letos jsme prodávali pětatřicet pozemků v lokalitě Starý dvůr a všechny máme zasmluvněné. Zájem tady stavět neměli jen místní, ale i lidé z okolí. Je vidět, že ze Žirovnice nám lidé neutíkají, ale naopak sem přichází. Myslím, že to jen podtrhuje mé počátečního tvrzení. (usmívá se)
Co město čeká v následujících měsících?
Investujeme do pitné vody, protože tu potřebují nejen občané, ale i podnikatelé. Zaměřujeme se na ni, děláme úpravu technologií na úpravně vody a doplňujeme zdroj vody i o podzemní zdroje. Teď jsme dokončili napojení na jeden vrt a připravujeme napojení na druhý. A máme udělaný i hydrogeologický průzkum třetího a čtvrtého vrtu, které počítám, že napojíme v dalších letech. A s tím souvisí další investice.
Také v oblasti vody?
Ano, protože my sice vyrobíme čistou a kvalitní vodu, ale než se dostane k lidem, tak je o něco horší. Samozřejmě odpovídá normě, ale i tak je třeba zrekonstruovat vodovodní řád. A na to navazuje i pomyslná koncovka, a tou je zkvalitnění čištění odpadních vod a na to napojení kanalizační sítě. To je takový nekonečný proces, který vyžaduje milionové investice.
A když půjdeme do dlouhodobějšího horizontu? Co byste tady rád vybudoval? Co je takový váš sen?
Sen? (směje se a přemýšlí) Mým snem není žádná stavba nebo investice. Ačkoliv to může znít jako klišé, tak snem starosty je spokojený občan. Abychom se ve městě vzájemně respektovali a byli v něm spokojení. A od toho se odvíjí všechno ostatní.
