Chrástovští si užívají posledních chvilek klidu, než se vesnička s přibližně šedesáti obyvateli naplní všemi, kteří mají na Chrástov krásné vzpomínky. Kopce, na kterých se kdysi tyčily mohutné stromy, jsou už několik let k nepoznání. Z jediného obchodu, který v obci byl, je nyní hospůdka, kde se rodáci už po čtvrté setkají. „Letos se tady po pěti letech setká skoro dvě stě lidí, i když tady pravděpodobně nebudou všichni najednou,“ vysvětluje organizátorka celé akce Jitka Křížková.

Po desáté hodině dopoledne se od hasičárny začne ozývat hlasitý vřískot dětí. Na travnaté ploše se tyčí skákací hrad, který během chvíle obsazují ti nejmladší. Všichni vesele dovádějí. Přes smích jde jen stěží poznat, co na sebe děti pokřikují. Malí i velcí společně obsazují skluzavku, která na skákacím hradě je. Přestože se mnoho z nich navzájem nezná, hrad zůstane po celý den jejich společným útočištěm.

Hned naproti hradu se rozprostírá ráj všech vetešníků. Několik žen s Chrástova připravuje bleší trh, kde si rodáci za symbolické ceny mohou koupit nejrůznější věci. „Máme tady mnoho výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, zároveň taky hodně oblečení a knih. Nejzajímavější věcí, co se tu letos prodává, jsou slaměné boty. Zároveň také ždímačka, postel nebo koňský chomout. Spousta věcí je z půd místních,“ popisuje organizátorka blešího trhu Monika Janoušková.

Těsně po poledni, ve stejný čas, co začíná v malé kapličce na návsi mše, se rodákům otevírají brány hasičárny. Začíná bleší trh. Několik lidí se nahrne do malého prostoru a se zájmem si prohlíží věci, které jsou na místě vystavené. Nejen zvědaví dospělí, ale také děti se hrnou nadšeně dovnitř a prohlížejí si staré knihy a šperky. „A můžu si to vzít?“ ukazuje na velkého plyšáka holčička v šatech, která celou místnost s babičkou už po několikáté prochází. „To víš že jo,“ přikyvuje babička, která může nechat oči na vzorovaném porcelánu.

V další půl hodině zmizí z celého blešího trhu ty nejzajímavější věci. Ženy si odnáší vzorovanou keramiku a porcelán, děti zase hledají plyšáky a drobnosti, které leží ve velkých krabicích hned u vstupu. „To by se vám k tomu hodilo,“ ukazuje organizátorka blešího trhu Monika Janoušková na kovový tepaný list, který je položený na samém konci stolu. „A víte že máte pravdu?“ usmívá se spokojeně tmavovlasá žena v černých šatech. List si bere do ruky a za několik minut s ním spokojeně odchází. I díky pomoci organizátorů si lidé odnáší věci, které jim budou ještě mnoho let dělat radost.

Ve dvě hodiny odpoledne v malé hospůdce začíná oficiální zahájení rodáků. Hlavní organizátorka celé akce Jitka Křížková v ruce pevně svírá text proslovu, který si připravila. Během několika vteřin se oči všech přítomných soustředí na ni. S úsměvem rodáky vítá. Vzpomíná na vše, co se během uplynulých pěti let událo. „Přestože jsme si prošli pandemii covidu, kultura v naší vesničce stále žije. A to je za mě to nejdůležitější,“ uzavírá svůj proslov Křížková. Potlesk protne ticho, které na pár vteřin nastalo.

Fotogalerie: Sraz rodáků z Chrástova


Po vydatném obědě, kdy si všichni pochutnávají na řízku s bramborovým salátem, vyráží milovníci zahrad a umění na prohlídku zahrady Jaroslavy Fexové. Krásné prostředí vesnického stavení návštěvníky okouzlí. „Je tu moc hezky,“ zní z davu návštěvníků, kteří si prohlíží nejprve dvůr. Fexová mezitím vypráví o historii prvního domu, který kdy v Chrástově stál. Zároveň ukazuje na obrazy, které její syn a malíř Marek Fexa se jeho ženou vystavil v prostorách stavení.

Zanedlouho majitelka domu otevírá dveře na zahradu. „Tak pojďte dál,“ usmívá se Fexová. Bylinkové zahrádky, velký rybník posetý lekníny. Návštěvníci s nadšením pozorují své okolí. Jemné květy vlčích máků a chrpy dodávají zahradě venkovský ráz. Děti, ženy i muži se zájmem poslouchají vyprávění o rostlinách a Chrástově. Zeleň trošku tlumí horko, které začíná být po celém dni nepříjemné.

Jelikož je Chrástov vesničkou bohatou na umělce, v podvečerních hodinách rodáci míří na uměleckou vernisáž začínající výtvarnice Kristýny Jílkové. Ta své obrazy rozmístila na přírodní zahradě Káfoňkových, kteří zde pěstují květiny, z nichž pak majitelka váže kytice.

Rodáci procházejí zahradou a s nadšením si prohlížejí jednotlivá díla. Výtvarnice pozoruje reakce návštěvníků a s úsměvem zodpovídá otázky, které jí pokládají. Na výstavu se taky přijela podívat Kristýny učitelka výtvarného oboru s ředitelkou základní umělecké školy Allegro v Nové Včelnici. „Je to úplně první venkovní vernisáž našeho studenta a ve spojení s architekturou této zahrady se to moc povedlo,“ říká učitelka výtvarného oboru Zdenka Junová.

Ta sice rodačkou Chrástova není, ale výstavu si také přijela prohlédnout. Samotná výtvarnice je překvapená, kolik hostů na celou vernisáž přišlo. „Je tady hodně lidí, nečekala jsem, že by jich bylo tolik, jsem moc spokojená,“ usmívá se Jílková. Umělecká tvorba je pro ni relaxem. I návštěvníci tak z vernisáže odchází s klidem a příjemným pocitem.

Rodáci jsou po celodenním programu spokojení, že si mohou na chvíli sednout a prohodit pár slov se svými známými. Přestože už sluníčko tolik nepálí, studené pivo příjemně chladí. Smích, radost a uvolnění, které se celou hospůdkou nese, dělá radost nejenom organizátorce. „Na rodácích mám nejraději, že se i lidé z daleka společně sejdou a mají čas si mimo běžný shon popovídat,“ říká Jaroslav Lavička.

První tóny kapely se nesou vzduchem a rodáci začínají ožívat. Několik odvážlivců se přesouvá na silnici, která je tento večer parketem. Během chvilky je plná a lidé si užívají tance pod širou oblohou. Děti s nadšením roznáší fosforeskující náramky a v blížícím se šeru tvoří na parketu nekonečnou smršť barev. Jako kdyby se v tu chvíli zastavil čas. Všichni pospolu plni krásných vzpomínek. Vzduch voní létem. Všichni věří, že se za pět let v Chrástově zase setkají.