„Chytili ho až rybáři pomocí podběráku. Když jsem pak ptáka v kotci uviděl, skoro jsem ho nepoznal. Byl celý špinavý a od krve. Má charakteristickou bílou hlavu, jenže po této barvě nebylo ani stopy,“ popisuje první chvíle opětovného shledání ptačí chovatel Vratislav Moudr.

Považuje za malý zázrak, že kříženec raroha žije. Opeřenec za pár dní uletěl přes čtyřicet kilometrů. Nohy měl navíc spojené koženými pouty. „Byl už na pokraji života a smrti. I proto se z posledních sil pustil do kachny. Krmím ho teď jednodenními kuřátky bez nožiček a hlaviček. Potřebuje co nejmenší sousta, ale chuť k jídlu neztratil,“ vypráví sokolník.

Toho po návratu překvapil trus ptačího uprchlíka. „Byl totiž úplně normální. Barvou i konzistencí. Kdyby pták něco za těch pět dní nechytil, bude trus vypadat jinak,“ zamýšlí se majitel nad schopnostmi mladého dravce.

Pětiměsíční mládě je na úniky expert. „Narodilo se na konci května. Ještě není osvalené, vylítané a ani pořádně vytrénované. Přesto se mu podařilo utéct už podruhé,“ přiznává muž. Poprvé se dravci dokonce podařilo rozvázat sokolnický uzel. „Dostal se ze smyčky. Něco takového jsem za svůj život neviděl. A to se sokolnictví věnuji přes čtyřicet let. Je to dravec na svém místě,“ přibližuje zkušený chovatel. Tehdy nezbedné mládě chytil na rychnovském volejbalovém hřišti.

Moudr proto u dravce navýšil ochranu. Přesto ani tato snaha nestačila. „Začal jsem dělat dva sokolnické uzly. Ale tentokrát řemínek zobákem roztrhal. Uletěl minulý pátek. Tu noc jsem ani nedokázal usnout. Také potom se mi spalo špatně,“ prozrazuje sokolník. Opeřenci dal jméno Nero podle římského císaře. „Řekl bych, že to docela sedí,“ říká pobaveně.

Na ptačí peripetie přitom původně nemuselo dojít. Moudr plánoval křížence raroha loveckého a raroha velkého poslat do Arábie. Místní si tam totiž dravců nadmíru cení. Jeden kus může vyjít až na sta tisíce korun. „Měl jít do Dubaje. Rozmyslel jsem si to na poslední chvíli. Rozhodl jsem se totiž, že si takového ukázkového dravce nechám do chovu. Zamiloval jsem se do něj. O to těžší bylo rozloučení. A o to radostnější bylo shledání,“ uzavírá sokolník Vratislav Moudr.