Slavnostní slib složí i hasič Kamil Bareš

Ti na Masarykově náměstí v Pelhřimově složí slib a oficiálně tak vstoupí do služby Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina. Mezi novými hasiči, kteří slíbí, že při výkonu služby budou hájit dobrou pověst hasičského sboru a při ochraně zájmů České republiky nebudou váhat nasadit i vlastní život, bude i čtyřiadvacetiletý Kamil Bareš z pacovské stanice profesionálních hasičů. Ten Deníku poskytl rozhovor, ve kterém potvrdil, že „hasičina" je tvrdé řemeslo, které není pro každého.

Hasič se denně setkává s neštěstím a utrpením druhých, jde tam, odkud lidé utíkají a zachraňuje i s nasazením vlastního života.

Kdy se u vás zrodila myšlenka stát se hasičem? Co vás na této práci lákalo?
S touto myšlenkou jsem se nejspíš již narodil. Když mi byly dva roky, stal se můj otec profesionálním hasičem, takže jsem v těsné blízkosti této profese vyrůstal. Jako každému malému klukovi se mi líbila hasičská auta a technika. Přibližně v osmi letech jsem začal s požárním sportem a v osmnácti letech vstupem do jednotky sboru dobrovolných hasičů v Pacově. Po maturitě jsem odešel do Ostravy za studiem na vysoké škole se zaměřením na požární ochranu. Během studia jsem sloužil dva roky u HZS Moravskoslezského kraje jako hasič -student, kdy jsem vykonával práci výjezdového hasiče se vším všudy. Nedá se říci, že by byl nějaký konkrétní důvod, proč jsem chtěl být hasič, v tomto oboru jsem zkrátka vyrůstal a nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného. Baví mě pomáhat lidem.

Co vše jste musel splnit, abyste se dostal k hasičům? Co pro vás bylo nejnáročnější a proč?
Musel jsem jako každý nováček splnit fyzické testy, psychotesty a zdravotní testy. Nejnáročnější pro mě bylo čekání na výsledky zdravotních testů, protože zpracování a vyhodnocení výsledků trvá několik týdnů a jste stále v napětí, jestli vám nenajdou nějaký skrytý zdravotní problém, o kterém sami nevíte, a který by byl překážkou pro přijetí k profesionálním hasičům.

Posláním hasiče je chránit životy, zdraví i majetek obyvatel před požáry a poskytovat pomoc při mimořádných událostech. Jste na to dostatečně připraven, a co od práce vlastně očekáváte?
Myslím si, že jsem dostatečně připraven. Za tři roky „na výjezdu" jsem už nějaké věci zažil a zatím mi to starosti nedělá, člověk si nesmí všechno brát moc osobně a měl by se snažit zůstat v klidu a udržovat pozitivní myšlení, i když je to někdy těžké. Na práci hasiče mě baví, že žádná směna, žádný zásah není stejný.

Jaký by podle vás měl hasič být?
Určitě duševně vyrovnaný, dobře fyzicky i psychicky připravený. Musí zůstat co možná nejvíce klidný a zachovat zdravý rozum, a to i pod nátlakem v krizových situacích. Pomoc lidem by měla být jeho radostí.

Nedělní den se vám jistě zapíše do paměti, protože se jedná o jeden z důležitých životních okamžiků. Je příprava na slavnostní složení slibu specifická?
Určitě, je potřeba oživit si povely pro pochodování. Tento akt je opravdu velmi slavnostní, a proto se dbá na jeho nácvik. Několikrát jsme se sešli v Jihlavě, kde jsme cvičili pochodování ve tvaru, povely a následně"celý" slavnostní ceremoniál.

Jaká byla vaše první směna? Máte za sebou už nějaký těžký nebo kuriózní zásah?
V rámci mé úplně první směny, když jsem nastoupil jako student k hasičům v Ostravě, jsem zasahoval kromě dopravní nehody a vyproštění osoby z výtahu, u poměrně zajímavého požáru. Požár skladu na Výstavišti Černá louka se mi zapsal hluboko do paměti už jen proto, že mě kolegové „pokřtili", a to hned na první směně. I moje první směna na pacovské stanici byla zajímavá a moji kariéru hasiče poměrně dost zostra odstartoval velký požár rodinného domu. Jak kuriózních, tak těžkých zásahů už několik bylo. Určitě ale nejtěžší, minimálně po psychické stránce, byla na konci minulého měsíce dopravní nehoda u obce Kámen. Na místě zemřeli tři mladí lidé z nedalekého městečka, které většina mého okolí včetně některých zasahujících hasičů osobně znala.