„Je to bezvadné. Pobavím se, seznámím se s novými lidmi. A ještě se při tom procvičím v angličtině,“ pochvalovala si desetiletá Ema Žáčková účast v „elektronickém párování“.
To spočívá ve spolupráci na různých vzdělávacích projektech v rámci internetového portálu eTwinning, na který školu přihlásila před třemi roky učitelka Ivana Bártlová. Ta považuje za nejdůležitější předpoklad úspěchu najít správného spolupracovníka.
Spárovaná čtyřka
Humpolečtí se „kvalitně spárovali“ dokonce se třemi zahraničními partnery. Jsou jimi Szkola Podstawowa z polského města Tychy, Ecole du Moulin z francouzského Pierres a také Ángel Escoriaza ze španělské Zaragozy. „Táhneme to spolu již třetím rokem. Na každého z nich se mohu naprosto spolehnout,“ podotkla Bártlová.
Výsledkem spolupráce je i projekt Colours of Europe z loňského školního roku, jemuž hodnotitelé eTwinningové komunity vystavili Certifikát kvality. Děti ze čtyř konců světadílu pátraly v rámci vyučování o stanovených barvách, které je obklopují. Poté sestavily veškeré poznatky do úspěšného celku.
„Nejvíce mě ale baví videokonference. Povídáme si o sobě, také si píšeme a posíláme obrázky. A ještě jsme nazkoušeli písničku Červený šátečku v angličtině,“ pověděla páťačka Zuzana Rýznerová. Právě v touze dětí domluvit se spatřuje učitelka největší přínos celého programu.
„Pokud se žák učí slovíčka jen proto, aby nedostal u tabule pětku, není to ono. Když si ale sám popovídá s vrstevníkem z opačného konce Evropy, jeho zájem o učivo tomu odpovídá,“ mínila Bártlová, která spatřuje jako drobnou nevýhodu a zároveň největší přednost komunitního programu neprovázanost s penězi.
Jde to i bez peněz
„Vše se zatím může odehrávat pouze v elektronické podobě. Vlastně, jeden francouzský kolega se tu zastavil, byť soukromě, a děti z něho byly úplně vedle. Na druhou stranu se všechno děje naprosto dobrovolně, bez svázání podmínkami a pravidly, jaké se objevují třeba u dotací,“ vyjádřila se hlavní humpolecká zastánkyně eTvinningu.
Ředitel ZŠ Hradská Pavel Bílek nezapíral potíže, zejména pak ty technického rázu. „Asi nejhorší to bylo při poslední videokonferenci, kdy nám selhalo spojení. Jinak je to ale nejlepší projekt, jaký znám. Jenom se musíme pokusit zapojit do něho více lidí. Pro jediného člověka to je obrovská zátěž,“ namítl Bílek.
„Náročnější to je. Pokud si to však nastavíte tak, aby vás projekt při výuce nezdržoval, ale pomáhal, dá se to zvládnout,“ usmála se Bártlová.
