Těžištěm jejich činnosti jsou pravidelné schůzky, které se konají obvykle jednou týdně. O víkendech se občas vyráží na výpravy do přírody. „Výpravy pořádáme většinou jednou nebo dvakrát do měsíce, když má někdo zajímavý nápad, kam vyrazit," řekl vedoucí počáteckého oddílu Sušený tresky Pavel Kešner.

V humpoleckém skautu kromě pravidelných schůzek pořádají také přibližně každý měsíc jedno nebo dvoudenní výpravu s různými tématy.
„Od pouštění draků přes dobrodružství v zasněžených lesích až po speleologické sestupy do veřejnosti nepřístupných jeskyní," upřesnil zástupce vůdce humpoleckého skautského střediska Orlík Jindřich Kubíček.

Skauting nespočívá jen v pobytu venku, hlavním posláním je dodržování skautských zásad. Jednou z nich je zásada „povinnost k sobě", která vyjadřuje, že jedinec by měl být odpovědný za rozvoj svých vlastních schopností. Tato zásada je v souladu s výchovným posláním skautingu, který má za úkol pomáhat mladým lidem v plném rozvoji jejich osobnosti.

Vedoucí oddílů se shodují, že se morální zásady snaží svým svěřencům předat a naučit je samostatnosti formou her. „To, že se setkáváme v přírodě, je druhořadé. Hlavní je vychovat děti k samostatnosti, dát jim něco do života," vysvětlil Kešner ze Sušených tresek. Děti se tak na skautských akcích učí vařit, postavit si přístřešek na spaní a postarat se o vlastní hygienu.

Vyvrcholením celoroční práce oddílu je letní tábor, kam děti jezdí v podstatě za odměnu. Sušený tresky letos vyrazí na deset dní k Moravči. „Tábor není ani tak o odpočinku jako spíš o tom, něco se naučit, umět se o sebe postarat a samozřejmě zažít zábavu s kamarády," dodal Kešner.
Vedoucí Sušených tresek si myslí, že hlavní rozdíle mezi skautským a jiným táborem je v tom, že skautům jde hlavně o to, děti vychovat a dát jim něco do budoucnosti.

„Dostanou buzolu a mají za úkol někam dojít. Musejí si samy poradit. Není to stejné jako poslat dítě na tábor, kde se učí diskotance," řekl Kešner.
Ani tábor humpoleckých skautů nemá těžiště ve hrách. „Jde nám o to, aby si děti vyzkoušely věci, které doma běžně nedělají. Sekání dříví, pomoc v kuchyni, zapálení a udržení ohně i za deště," vysvětlil Kubíček.

Známí a nižší cena

Podle Kešnerových slov se tábory skautů od těch ostatních liší především tím, že se všichni znají. Není to tak, že děti jedou na čtrnáct dní někam, kde nikoho neznají. Na jednu stranu tak děti nejsou poslány mezi neznámé lidi, se kterými by si nemusely rozumět, na druhou stranu nemají šanci poznat nové kamarády.

Další rozdíl je v ceně. „Naše děti zaplatí tisícovku za deset dní, kdežto na jiných táborech se platí mnohem víc," řekl Kešner. Cena je dána hlavně tím, že vedoucí pracují zadarmo. Třeba za Mezinárodní tábor Zálesí v Mladých Bříštích zaplatí rodiče dva a půl tisíce za osm dní.

Ačkoli podle skautského webového portálu kraje Vysočina počet skautů a skautek v kraji roste, oslovení vedoucí mají opačný problém.
Počátecký oddíl navštěvuje asi 30 lidí i s vedoucími. V Humpolci také není zájem takový, jako dříve. Podle slov Kubíčka z důvodu nízkého počtu členů nyní fungují spíše jako oddíl než středisko. Mají kolem 55 registrovaných členů.

Hlavním problémem oddílů je nedostatek vedoucích. Oddíly si je vychovávají samy, ovšem čím jsou svěřenci starší, tím je časově náročnější věnovat se dobrovolně další činnosti. „Ti starší odchází na vysoké školy nebo začínají pracovat a potom je těžké skloubit studijní či pracovní život s prací pro oddíl," řekl Kešner.

Skaut je založen na dobrovolnické bázi. Vedoucí s dětmi pracují ve svém volnu. „Další prací, která však není tolik vidět, je práce administrativní, která také zabere množství času," uzavřel Kubíček z humpoleckého střediska Orlík.

Zuzana Rodová