Hledá se žena s velkým věnem. Tak lze shrnout seznamovací inzeráty našich prababiček a pradědečků, které v českých zemích vycházejí už 230 let. Ten úplně první vyšel v roce 1794 v Krameriových Posstowských nowinách, lze je ale dohledat i v regionálním tisku. A tak třeba víme, že jakýsi J. Mastný, obuvník vedle staré pošty v Třebíči, hledal v roce 1928 „…řádnou dělnici v stáří asi 35 roků, znající též vařiti, která po uzavření sňatku by jela s sebou do zámoří.“

Andrea Klementová z Klubu ledních medvědů Třebíč přivezla z mistrovství světa v zimním plavání, které se konalo od 4. do 10. března v estonském Tallinu, tři bronzové medaile.
Tři medaile z vody plné ledu. Třebíčská plavkyně zářila na mistrovství světa

Tento poněkud dobrodružně znějící inzerát se trochu liší od ostatních – až na jednu věc. V prvních seznamovacích inzerátech rozhodně nešlo o lásku a cit. Jednalo se spíše o praktičnost, kdy dvě osoby spojí své životy, aby spolu vedly společný podnik. Například majitel hostince v Želetavě „…vdovec, 33 let starý, katolík, hledá touto cestou družku života. Žádá se jmění přes 1200 zlatých, stáří ne přes 40 let a spolehlivosť při vedení hostince,“ stojí v inzerátu z roku 1893, který uveřejnily Listy ze západní Moravy.

Mimochodem, průměrný měsíční plat zedníka byl tehdy asi 35 zlatých, úředníka dokonce jen pětadvacet, takže na toto jmění by vydělával čtyři roky. A to se onen hostinský ještě držel při zemi, jak dokládají další inzeráty.

Jen o deset let později se obchodník s hospodářstvím v ceně 80 tisíc korun pomocí novin Stráž poohlížel po manželce, která „vládne věnem aspoň 20 tisíc korun“. Pro představu: plat dělníka tehdy činil 1200 korun ročně, tedy stokorunu za měsíc, a například kilogram brambor stál pět haléřů.

Seznámení s modistkou

Trochu atypicky proto zní inzerát v Našich novinách z roku 1912, kde zámožnější muž z Moravskobudějovicka hledá dívku či vdovu od 28 do 32 roků, zručnou modistku, krejčovou či žehlířku, která by chtěla „…v okresním městě zaříditi si živnost. Na věno nehledí se tak jako na pracovitou hodnou ženu,“ podotýká dotyčný, nicméně ani on nechce kupovat zajíce v pytli, a tak žádá nabídky s podobenkou dotyčné.

Většina inzerátů byla uveřejňována pod značkou, ponejvíce pozitivně laděnou, jako Jaro, Šťastné sejití, Hodná žena. Hodně podezřele proto zní poptávka dobře situovaného úředníka, který v roce 1919 hledá dívku „…nejvýše dvacítiletou“ a který v Horácku inzeruje pod značkou „Rozkol“. Zda na tuto značku nějaká dobrá duše reagovala, se již vypátrat nepodařilo.

Muž rozbil bývalé partnerce skla u auta. Ta si to nenechala líbit. Ilustrační foto: Deník/Milan Jaroš
Válka Roseových v Jihlavě: zničené auto, rozbité okno i vchodové dveře domu

O tři roky později lze v Horácku najít inzerát tohoto znění: „Dva mladí inteligenti od 22 – 25 roků přejí si učiniti vážnou známost za účelem sňatku s upřímnými děvami, jež mají zájem pro spokojený rodinný život.“ Věru, jazyk se za těch sto let poněkud vyvinul a není pochyb o tom, že tento inzerát by v dnešní době dozajista vzbudil značnou pozornost – jen možná poněkud méně žádoucí, než oba inteligenti očekávali.

Opuštěná a zklamaná švadlena

Seznamovací inzeráty podávali hlavně muži – ženských inzerentek je jen pomálu, a jsou-li, pak například za svou sestru podával inzerát jejich bratr. Výjimkou je inzerát, který vyšel v roce 1921 opět v Horácku. Tato žena nepožaduje žádné finanční prostředky, ale výslovně hovoří o brzkém sňatku s hodným a dobrým mužem. Inzerát měl značku „Opuštěná“. Opuštěná dívka požadující brzký sňatek – to jaksi už z principu dává tušit, že se zde plánuje rodina. A že onen hodný a dobrý muž asi nebude otcem dítěte.

Po druhé světové válce se ženy za tyto jinotaje již neschovávaly. „Zklamaná – 24letá – hezká švadlena s věnem a výbavou (dědička menšího hospodářství) hledá char. muže, který by se stal otcem nenarozeného dítka a nikdy nevyčítal,“ inzeruje pod značkou „Osudem štvaná“ jakási dívka v roce 1946 ve Svobodném Havlíčkově kraji.

Na Havlíčkobrodsku bylo zřejmě více podobných osudů, protože o něco později tam jako přes kopírák „Zklamaná dívka, 23. r., se svým příjmem (věno dle dohody), zdravá, hezká, pracovitá, hledá char. muže, který by se stal otcem nenaroz. dítka a nikdy nevyčítal,“ uvádí slečna pod značkou „Do smrti vděčná“.

Některé domy a dvorky v třebíčské židovské čtvrti se 23. a 24. března otevřou veřejnosti.
Třebíčské tajemno se odkrývá. Židovské domy a dvory se otevřou veřejnosti

Kdo se nechtěl spoléhat na inzerci, ten se mohl obrátit třeba na „První znojemskou zprostředkovatelnu sňatků“, kterou už za první republiky vedla jakási M. Tvrdíková ze Znojma, jež měla zřejmě pole působnosti i na Vysočině.

Meziválečné vdavky však ne vždy byly zcela v rukou snoubenců. Nejednalo se ani tak o nepřející rodiče, jako spíše o povolení ke sňatku vyššími místy. Například zaměstnanci úřadů museli o sňatek žádat své nadřízené. To se stalo v roce 1922 osudným třeba K. Hladíkovi z Třebíče. Ve zprávách z městské rady se výslovně píše, že mu rada „nedá svolení ke sňatku, poněvadž není záruky, že by jeho manželka s rodinou měla býti z čeho živa v čas jeho vojenské služby“.

Nu, dnešní mladí lidé to se svým Tinderem, Boo, Bumpy a dalšími aplikacemi mají jednodušší. Nabízí se ale otázka, zda svazek, který vznikl spíše z praktičnosti a do kterého oba snoubenci vnesli značné finanční úspory, aby společně vedli hospodářství či obchod, nebyl přece jen pevnější. Z cesty za stejným cílem tak logicky muselo vzejít partnerství (a snad i láska) na celý život.