Putimovská lávka je největší akcí tohoto typu na okrese. Za jejím úspěchem stojí kombinace těchto věcí: výborný nápad, ideálně malý a mělký rybníček, pěkná náves, nadšení dobrovolní pořadatelé, vtipný a přitom neurážející moderátor, štědří sponzoři a dobrá propagace.
Pak už zbývá „jen" to, aby se našli odvážlivci, kteří se vydají na třicet centimetrů širokou lávku, aby buď usilovali o sportovní výkon, nebo bavili přihlížející diváky i sebe.
A těch se i letos našlo dost – od holčičky s dudlíkem, kterou vedl tatínek, až po starší generaci, která často svou nápaditostí předčila tu mladší.
Z Putimovské lávky se pomalu stává takový malý festival, na který můžete vzít i dítě. To se vyřádí na skákacím hradě nebo si samo zasoutěží na lávčičce přes lavor.
Nechybí hudební doprovod, který často soutěžícím zahraje na míru, „rada starších", občerstvení i doplňky třeba v podobě vyhlídkového letu vrtulníkem nebo výstavy veteránských motocyklů.
Zároveň se ani s rostoucím věhlasem akce neztrácí její recesistický duch a dál se v nejkrkolomnějších disciplínách soutěží o fůru hnoje nebo kuriózních „pět melounů".
Hlavní disciplínou ale zůstává „Trakař aneb Převez svoji starou". „Dá se to trochu naučit, ale zkusit to musí každý sám," usmívá se domácí posádka Lukáš Martínek – Irena Svobodová. Námitku, že rybník je lehce bahnitý, Lukáš neřeší. „Ryby ho čistí," dodává.