Bývalý asistent trenéra národního mužstva Miroslav Beránek nepřijede kvůli povinnostem v arabském klubu Al Wasl. Jedenapadesátiletý trenér naším prostřednictvím alespoň pozdravil své pelhřimovské kamarády z týmového soustředění nedaleko švýcarské Ženevy.

Kdybyste mohl, s kým byste si popovídal nejraději?

Těch lidí se najde celá řada. Vpodstatě je to celá jedna hráčská generace od Mirka Poděbradského až po tehdy nejmladšího Honzu Šmída. Jmenovat ale nechci, nerad bych na někoho zapomněl. Hrozně mě ale mrzí, že nikdo z nás si už nepopovídá s Honzou Dudským, který zemřel přímo na hřišti při oslavě gólu. I kluci si na něho určitě vzpomenou.

A za čím se ohlížíte nejraději?

Za těch pět let mého tamního účinkování se toho stalo hodně. Některé vzpomínky mě nějaký čas doslova strašily ze sna, více ale je těch příjemných. Třeba spanilá jízda v roce 1983, kdy jsme jako nováček třetí ligy skončili snad osmí. To jaro mně vlastně pomohlo odrazit se do velkého fotbalu také díky trenérům Cerhanovým. Nepoznal jsem mnoho lepších trenérů, než je Milan. V Pelhřimově jsem navíc našel spoustu kamarádů. S některými zůstáváme ve spojení.

Nějaký čas ale trénujete v zahraničí. Je těžké udržet si přehled o tom, co se děje doma?

Dneska už to zase tolik těžké není. Hodně pomáhá internet. Když jsem trénoval v Maďarsku, chytal jsem dokonce i českou televizi. V Dubaji mám jenom anglickou, zase alespoň lépe vstřebám slovíčka… Každopádně přehled o domácím dění mám.

Takže víte i o tom, že váš souputník Jan Šmíd se v sobotu žení?

Ale to se mi ani nepochlubil, za to jej určitě nepochválím (smích). Honza koneckonců věk i rozum na ženění má. Přeji mu, ať se daří v práci i v soukromí alespoň tak jako dosud.

A co byste vzkázal všem ostatním účastníkům setkání?

Všechny Pelhřimáky srdečně zdravím alespoň touto cestou. Až si budou společně připíjet, třeba si vzpomenou i na mě. Hlavně si ale přeji, aby se tamní fotbal zase dostal tam, kam patří. To aby měli nač vzpomínat i naši následovníci.