Nedávno přišlo ocenění za hrané prohlídky Santiniho zázrak.

Ano, získali jsme třetí místo v anketě Zlatá jeřabina v kategorii Kulturní počin roku. Shodou okolností jsme se dostali mezi dvacítku nejlepších akcí v této anketě a uspěli jsme. Minulý rok jsme odehráli přes padesát vyprodaných představení Santiniho zázrak. I dál se ozývali lidé, že by prohlídku rádi navštívili. Proto ji letos uvedeme jako obnovenou premiéru.

Santiniho zázrak ve verzi pro rok 2023 tedy bude v něčem jiný?

Divadelní forma je stejná, některé věci jsme malinko upravili. Máme například novinky v obsazení jednotlivých rolí. Myslím, že bude fajn, když lidé uvidí verzi, která loni dobře fungovala. Buď přijdou znovu, nebo poprvé.

Můžete prosím v krátkosti představit, o čem prohlídka pojednává?

Je to příběh, který se málokdo dozví. S kolegyní jsme přes rok studovali historické kontexty a knihy, abychom dali dokupy ucelený příběh. Ze sedmdesáti procent je inspirovaný historickými fakty, ale samozřejmě tam máme i nějakou drobnou dramaturgii. Příběh pojednává o příchodu stavitele a projektanta Jana Blažeje Santiniho-Aichela do želivského kláštera v roce 1714. Pozval ho opat Jeroným Hlína kvůli opravě místního kostela zdevastovaného ničivým požárem v roce 1712. Návštěvníci se mohou setkat se Santinim a dalšími historickými postavami. Na vlastní kůži zažijí příběh přestavby i jednotlivé komplikace, které se při ní vyskytly.

Tato prohlídka zaujala natolik, že bodovala v anketě. Vedle toho klášter nabízí i další prohlídky.

V nabídce máme jak klasické, tak speciální prohlídky - například dětské prohlídky, noční prohlídky při svíčkách nebo hrané prohlídky. Například Santiniho zázrak uvádíme od července do září, některé prohlídky mohou návštěvníci zažít během celého roku. Chceme, aby nabídka byla hodně pestrá. Je tady víc lidí, kteří tyto aktivity vymýšlejí. Hrané a dětské prohlídky připravuji spolu s kolegyní Eliškou Novotnou.

Přijde mi, že právě prohlídky pro malé návštěvníky jsou v dnešní době oblíbené.

Prohlídka Putování se Santinim běží od května do září. Není to jenom nudné povídání. Děti mimo jiné luští Santiniho šifru ukrytou v jeho zápisnících, skládají různorodé příběhy, hledají v kostele skryté symboly a podobně. Dětská prohlídka Po stopách legend nabízí putování klášterem s rodem Trčků z Lípy, kteří tady pobývali sto padesát let. Děti si vyzkoušejí práci pážete, například zažijí dobovou hostinu. Z rodičů se stanou panovníci a šlechticové a děti je musí obsloužit podle určitých zásad té doby. Přesně tak, jak to dělala tehdejší pážata.

Klášter nabízí i nejrůznější společenské a kulturní akce. Co je letošní největší zajímavostí?

Letos si připomínáme tři sta let od úmrtí Jana Blažeje Santiniho-Aichela, který projektoval zdejší opatský kostel. Váže se k tomu spousta akcí. Například 19. srpna to bude večerní koncert barokní hudby, odehraný na nástroje z doby, kdy Santini žil. To bude událost nejen pro milovníky hudby, ale i pro člověka, který se zajímá o historii. Program připravujeme tak, aby tady každý našel něco, co ho zaujme. Varhanní koncerty, klasické koncerty, koncerty rockové, folkové a country hudby, dále to jsou různorodé prohlídky, duchovní akce a kurzy. Například kurz výroby papírové krajky, podařilo se nám sehnat paní z Humpolecka. Snažíme se, abychom tu měli právě takové šikovné lidi z našeho okolí. Na státní svátek osmadvacátého září chystáme třetí ročník pivobraní a vinobraní.

Mezi vystupujícími bude i kapela Bokomara, spjatá s nedávno zesnulou zpěvačkou Naďou Urbánkovou.

Bokomara bude hrát u nás už poněkolikáté, letos vystoupí v sobotu dvanáctého srpna. Bude to jeden z hudebních večerů v klášterní restauraci, které zájemcům nabídnou různé hudebníky a skupiny. Hudební večer s Bokomarou bude vzpomínkou na zpěvačku. Zazní její písně i autorské písně kapely. Naďa Urbánková nějakou dobu tady u nás žila, bohužel letos nás navždy opustila. Našla tady svůj další domov i místo posledního odpočinku na hřbitově kousek odsud.

Klášter a bohatý kulturní život. Jak to k sobě pasuje?

Jedním z poslání premonstrátského řádu je kromě naplnění duchovního života i naplnění života kulturního. Místní bratři premonstráti jsou nakloněni tomu, aby sem přišli nejen lidé hledající duchovní útěchu, ale také lidi zajímající se o historii spjatou s klášterem. Proto zde najdeme plno různorodých akcí. Já si myslím, že to skutečně jde do sebe. Je velmi dobré, aby památky takového charakteru ožívaly a ukazovaly i svou stránku historickou a společenskou. A aby fungovaly jako most k propojení minulosti a současnosti.

Dále se dočtete:

• o unikátní expozici, samotce psychiatrické léčebny

• o drsných metodách léčby alkoholismu

• který film v prostorách kláštera natáčel Vladimír Menšík

Klášter má historii velmi pohnutou. Řád se sem vrátil po pauze po revoluci, kdy získal objekt zpět v restituci.

Od revoluce tady působí asi třicet let. Řád sem ale přišel deset let po založení kláštera knížetem Soběslavem a jeho ženou Adletou v první polovině dvanáctého století. Premonstráti tu jsou asi osm set osmdesát let, i když s několikerým významným přerušením. První nastalo za vlády Jiříka z Poděbrad, kdy pozemky dostali Trčkové z Lípy a byli zde asi sto padesát pět let. Dále k tomu došlo i za druhé světové války a při změně režimu v roce 1948, kdy proběhl pokus zlikvidovat řád, katolické památky, kněze i křesťanství jako takové.

Jak to tady po roce 1948 vypadalo?

V Želivu bylo vězení a internační tábor, kde byli zavíráni nepohodlní kněží a řeholníci. Nesměli vykonávat duchovní činnost, byli pod dohledem, tvrdě zde pracovali a měli přísný režim. Dopadlo to s nimi často velmi špatně, ono se o tom i hůř mluví. Proto jsme připravili speciální prohlídku věnovanou právě Akci K, jak byla nazvaná akce na likvidaci mužských řeholnických řádů. Akce pečlivě vykonstruovaná tehdejší vládnoucí garniturou.

Poté přišla další zajímavá doba, která želivský klášter dá se říct i proslavila.

Po likvidaci kněží v klášteře vzniklo detašované pracoviště psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Byla tu psychiatrie a protialkoholní léčebna. Ještě tu máme pozůstatky zařízení, které najdete v expozici Duše z periferie. Přináší obrazové svědectví v podobě fotek pacientek, které vyfotil jeden z primářů, a seznamuje návštěvníky s tím, jak léčba probíhala. To na vás dýchne a sáhne a nepustí vás, i když odejdete. Povedlo se totiž obnovit původní samotku a prostor vybavit tak, jak vypadal v časech léčebny. Je to docela unikát, možná v celé zemi.

Určitě máte ohlasy od těch, co tu pobývali.

Stává se, že přijdou bývalí pacienti. Vzpomínají, jak se zde léčili. Znám jednoho bývalého pacienta, který se vrací na místo, kde určitý čas pobýval. A tomu místu vzdá úctu. Právě tady se onoho alkoholového démona zbavil. Metody léčby byly pestré, mnohdy drastické a tvrdé. Lidem třeba podávali tolik alkoholu, aby byli sami nad sebou znechuceni. Vzhledem k okolnostem a vzhledem k tomu, že jsem s mnohými mluvil, to byla asi jedna z forem léčby, která fungovala.

Natáčely se zde filmy, které také v expozici připomínáte.

Ano, dva filmy Dobří holubi se vracejí a Dům ztracených duší. Dobří holubi se vracejí byl asi poslední film Vladimíra Menšíka. Natáčelo se v prostorách, které jsou nyní prohlídkovým okruhem. Návštěvníci na filmové scény vzpomínají a vybaví si je. Hlavně ty v malovaném refektáři nebo na schodech, kde pacienti zpívali slavnou hymnu. Ve filmu si tenkrát zahráli i pacienti a ošetřující personál. Pak se tu taky točil film Jak se krotí krokodýli. Klášter je na malý okamžik vidět, v té době měl jinou podobu. Hlavně fasády vypadaly úplně jinak, je to dokumentace stavu před proměnou kláštera. Klášter svoji ztrýzněnou podobu zahodil až v posledních letech, kdy se podařilo získat na opravu peníze z dotací.

Aby to bylo kompletní, máte tady taky pivovar.

Navazuje na historickou tradici. Pivo se zde vařilo v patnáctém století díky Burianovi Trčkovi z Lípy, který zde zřídil pivovar. Tradice pivovaru se s přestávkami udržela dodnes. V nabídce máme kolem deseti piv, včetně nejrůznějších speciálů. Pojmenovaná jsou zejména podle místních významných opatů.