Po chvíli se host odebírá k domovu a po pár minutách slyší, jak zvuk sekačky utichá. Že by se porouchala? Otočí se, jde zpět a vidí, jak jeho kamarád bezvládně leží na plotě.

Jaroslav Kudláček okamžitě Václava Káninského sundává z plotu, pokládá ho na zem a začíná s masáží srdce. Vytáčí číslo 112 a mává na Zdeňka Krpálka, který právě přijel domů. Díky včasné první pomoci zachránili oba sousedé svému příteli život. „Hlavně, že Vaškovi je už dobře. Myslím si, že stejně jako my by pomohl zřejmě každý," zamyslel se Jaroslav Kudláček.

Jenže dřívější zkušenosti Václava Káninského jasně dokazují, že tomu tak není. „První silný infarkt jsem měl asi v roce 2008, kdy jsem v autě uvízl v koloně. Teď se mi srdíčko zastavilo podruhé. Jednou se mi ale stalo, a to v Praze, kde bydlím, že jsem na chvíli zkolaboval a upadl na chodníku. Nikdo si mě nevšiml, lidé kolem mě chodili a nic. Asi si mysleli, že jsem opilý, nebo nevím," zavzpomínal Káninský.

Dodal, že v Želivě to bylo něco jiného. „Mí dva kamarádi mi zachránili život. Úžasně se o mě starali i záchranáři a s péčí jsem byl velice spokojený i v pelhřimovské a jihlavské nemocnici. Všem jsem za jejich pomoc velice vděčný. V Želivě za mnou chodí sousedé a kamarádi a zajímají se, jak mi je," děkoval Káninský.

Podle Jaroslava Kudláčka by mělo být normální, že se lidé o druhé v nesnázích zajímají. „Když někoho vidíte ležet na zemi, je lepší se na vlastní oči přesvědčit, zda je v pořádku. Nedávno jeden můj známý upadl ve městě na chodníku a zůstal ležet. Údajně si ho vůbec nikdo nevšiml. Až po čase k němu běžel jiný můj známý, jenže to už se ho bohužel nepodařilo zachránit, bylo pozdě. I když kolikrát opravdu narazíte na opilce, je pořád lepší se přesvědčit, že tomu člověku nic jiného není," přemítal Kudláček.

Příběh ze Želiva z konce dubna dokazuje, jak nesmírně důležitá je při záchraně života masáž srdce. „Záchranka přijela tak do deseti minut, my se po celou dobu střídali u masáže srdce i u telefonu. Trvalo to chvíli, ale pro nás to byla dlouhá doba. Masírujete a čekáte, až uslyšíte houkat sanitku. Myslíte jen na to, abyste tomu druhému pomohli. Pak cítíte, jak jste fyzicky i psychicky vyčerpaní," popsal Zdeněk Krpálek.

Jaroslav Kudláček prozradil, že Zdeněk Krpálek masíroval srdce tak poctivě, až Václavu Káninskému zlomil žebro. „To Vašek ještě teď nadává," smál se Kudláček.

Dodal, že když viděl svého kamaráda viset na plotě, jednal bez zaváhání. „Věděl jsem, že musím začít s masáží srdce. Vašek nedýchal, jen tak chrčel, a paní na telefonu se neustále vyptávala, jak na tom je, jakou má barvu v obličeji, zda se už nadechl a tak dále. Já ho musel zachránit, vždyť mi předtím slíbil, že mi vymaluje dům," vtipkoval Kudláček a vzápětí s vážnou tváří dodal: „Teď, když víme, že Vaškovi je dobře, je to sranda, ale v tu chvíli to byl šok. Vašek měl štěstí, že jsem ho tam hned našel, a já měl štěstí, že Zdeněk byl poblíž," poukázal na souhru šťastných náhod Kudláček.

Také podotkl, že doktoři jeho a Zdeňka Krpálka za první pomoc chválili. Václav Káninský ještě dodal, že teď už mu srdíčko hlídá „budík", tedy kardiostimulátor. „Ještě mě čekají nějaká vyšetření u lékaře, ale snad už budu v pořádku," doufal sedmašedesátiletý želivský chalupář.