VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S klubem končí, dýdžejování se ale nevzdává

Pelhřimov – Po patnácti letech končí k poslednímu lednu v Pelhřimově s provozováním Hudebního klubu Stará Tiskárna Václav Háva.

24.1.2014
SDÍLEJ:

Václav HávaFoto: Deník/Alexandra Knapová

Jeden z prvních dýdžejů na okrese říká, že je čas v nejlepším odejít. Klub tak od 1. února povede Josef Pech z Pelhřimova. „Věřím, že přijde s novým nápadem, který bude pro jeho generaci vrstevníků zajímavý," dodává Václav Háva. Ten Deníku poskytnul exklusivní rozhovor nejenom o svém působení ve Staré Tiskárně, ale i o svých hudebních začátcích či roční práci v severoaafrické Libyi.

Po patnácti letech jste se rozhodl skončit s prací ve Staré Tiskárně. Prozradíte důvody?
Říkal jsem si, že patnáct let je poměrně dost dlouhá doba na to, abychom dělali kulturu v Pelhřimově. Jak se říká, je dobré včas odejít, protože v současné době klub funguje velice dobře. Návštěvnost se značně zlepšila právě díky tomu, že tam děláme poměrně pěkné akce. Vypíchnu například kapelu Arakain, která tam vystupovala loni v prosinci a dalších mnoho a mnoho zajímavých akcí, které byly hojně navštěvované. Pak jsem si také říkal, že je nyní možná ten vrchol a že je dobré přenechat klub někomu mladšímu, kdo přijde s jiným nápadem.

Jaký byl vlastně rozjezd klubu, jeho začátky a proč došlo k přejmenování Atlantiku na Starou Tiskárnu?
Před patnácti lety tady v Pelhřimově prakticky nic podobného nebylo. Klub jsme budovali jako stálou diskotéku. Původně se měl jmenovat Titanic. Dýdžejský pult jsme totiž chtěli vybudovat jako kýl lodi. Pak jsme to změnili na Atlantic. Po osmi letech jsme díky změně koncepce klub přejmenovali na Hudební klub Stará Tiskárna, protože se ukázalo, že o diskotéku ve městě není až takový zájem. Lidé požadovali více živé muziky, kapely, což jsme změnili, a tím se vyměnilo i osazenstvo klubu. No a nyní se jednoduše naskytla příležitost předat klub dál. Našli se mladí lidé z Pelhřimova, kteří o něj mají zájem, chtějí ho provozovat. Věřím, že přijdou s novým nápadem, který bude pro generaci jejich vrstevníků zajímavý. Já ve svých téměř 60 letech už s takovým nápadem nepřijdu. Dávám jim možnost, ať se projeví, protože pak je klub schopný přežít.

Chápu, že změna je život, ale určitě to nebylo rozhodování ze dne na den. Myšlenka ve vás musela určitě nějakou dobu uzrávat…
Určitě k tomu přispěly i zdravotní problémy manželky, to musím přiznat, protože měla jako mladá holka úraz páteře. A konec loňského roku, kdy do klubu chodilo hodně lidí a ona musela být celou dobu za barem, a kolikrát nemohla bolestí vydržet, k tomu určitě také přispěl. Manželka mi totiž dělá provozní a věnuje se personálu. Já se věnuji programu. Když pak z týmu někdo vypadne, tak musí dojít logicky k nějaké změně. Byly to dva faktory, které to posunuly dopředu. Je čas v nejlepším odejít.

Působíte na mě jako člověk, kterého tato práce hodně baví, dýchal by za ni. Nebude vám ten ruch kolem pořádání koncertů a dalších kulturních akcí přece jenom chybět?
Nevím, těžko říct, to ukáže až čas. Jako dýdžej budu fungovat dál. Mám mnoho zajímavých nabídek hraní na různých párty nebo zase jiné akce zvučit. Toho se rozhodně nevzdávám. To pojede dál.

Dýdžejem jste už čtyřicet let. Byl jste jedním z prvních na Pelhřimovsku. Jak jste se vlastně k hraní dostal?
Začínali jsme v roce 1974 v Hříběcí v klubovně, kterou jsme měli udělanou z bývalé cihelny, kde byla klubovna SSM. Pouštěli jsme tam muziku z kotoučových a kazetových magnetofonů. Aparaturu jsme měli takovou, že nám místní národní výbor dal vyřazenou rozhlasovou ústřednu, protože si pořídili novou, a ještě nám k tomu dali nějaké vyřazené reproduktory, které se dávaly na sloupy veřejného osvětlení. Dneska se tomu směju. Pak jsem šel na vojnu, po ní jsem odjel pracovat na rok do zahraničí – do Libye, kde jsme zacvičovali Libyjce na obsluhování vojenské techniky a tam jsem měl přístup k zahraniční muzice, která u nás tehdy nebyla. Získal jsem tam cenné zkušenosti, nakoupil spoustu muziky a v roce 1978 ji dovezl domů.

O jaké interprety se například jednalo?
Dovezl jsem si Abbu, Boney M a další diskotékové věci, které byly tehdy doslova taháky. V roce 1978 se objevil známý film Horečka sobotní noci a s ní kapela Bee Gees a tím to všechno začalo. Posunula se hranice bývalých rockerů. Diskotéková vlna zasáhla v 80. letech minulého století v plné míře i Pelhřimovsko. Ovšem tehdy byl kámen úrazu, že každý dýdžej musel být organizovaný – buď pod Svazarmem nebo SSM, kdyby náhodou dotyčný něco provedl, tak aby za něj někdo nesl odpovědnost. Tehdy se také dělaly takzvané diskžokejské přehrávky, což obnášelo vypracování dvouhodinového hudebního scénáře i s mluveným slovem. Přesný název profese byl „uvaděč diskotékových pořadů". Sedmdesát procent muziky muselo být navíc z československé tvorby. Scénář skutečné  diskotéky ale pak vypadal úplně jinak. Před komisí se pak následně vždy jednou za rok musely dělat přehrávky. Nebylo to vůbec jednoduché a dýdžejem nemohl být každý.

Co na vaši práci tehdy říkala vaše rodina?
Když jsem si bral manželku, tak mi bylo 25 let. Tehdy jsem jí řekl, že až mi bude třicet, tak s hraním skončím. Jenže mi to nedalo a právě v těch třiceti letech jsem si udělal profi přehrávky pod uměleckou agenturou České Budějovice. Ta mi pak zprostředkovávala veškeré diskotéky. Také jsem musel absolvovat tzv. lidovou konzervatoř. To bylo někdy okolo roku 1988.

Po revoluci se ale situace změnila.
Tehdy už dýdžejové nemuseli mít žádné zkoušky, nic, pouze živnostenské oprávnění. Tak jsem řešil, jak to bude dál. Protože tuto profesi mohl provozovat kdokoliv. Řekl jsem si ale, že lidé si sami vyberou.Tenkrát to byl velký boom, najednou bylo plno mladých kluků, dýdžejů, i tzv. pouštěčů.

Vraťme se ještě k vašemu působení ve Staré Tiskárně. Na co nejraději vzpomínáte?
Já si myslím, že je to spíše vzpomínka pro ty, co k nám chodili před patnácti lety. Dneska už mají jiné povinnosti, potkávám je na ulicích s kočárky a když se jich zeptám, kdy zase zajdou, tak se smějou a říkají: „Už na to nemáme." To je v podstatě to vzpomínání, je to příjemné. I když se najdou chvíle, kdy si vzpomenu na nějaké syčáky, kteří nám tam něco rozbili, ale i s těmi dnes občas komunikuji a zasmějeme se tomu.

Jsou i chvíle, které byste nejraději vymazal?
Nějaké vyloženě špatné vzpomínky nemám. Jak říkám, čas všechno zahojí. Vemte si, že chlapi, kteří byli na vojně, na ni vzpomínají vesměs už jenom v dobrém a já to mám stejně.

Jaký názor máte na současný kulturní život v Pelhřimově?
Mrzí mě, že někteří lidé lamentují, že se ve městě nic neděje, ale když se tu koná pěkný, zajímavý koncert nebo akce, tak raději sedí někde v hospodě. Několikrát jsme měli dobrou kapelu, která ale nebyla tak známá a právě kvůli tomu přišlo minimum lidí. Největší gól je, a tomu se musím smát, když u nás skončí koncert nějaké rockové kapely a je tam parta lidí, zarytých rockerů, kteří u nás paří na bigbít a pak se po koncertě seberou a jdou do Sauny. To se pak směju, co to může být za rockery, když jdou po skvělým rockovým koncertu na diskotéku.

Co byste popřál svému nástupci Josefu Pechovi a týmu, který okolo sebe má?
Aby jim dál chodili lidé, kteří by měli dostatek finančních prostředků, aby si v baru mohli i něco dát. Protože na tom je to postavené. To je jedno s druhým. Dále bych jim popřál, aby jim všechno fungovalo, aby přišli s dobrými nápady, které jim přitáhnou zákazníky.

Zajdete tam také někdy?
Počítám s tím, protože už mají hotový program na únor a březen a je tam mnoho zajímavých akcí. Už se těším, jak si to tam jako host užiju a nebudu muset řešit, že mi támhle něco nefunguje nebo že potřebuji zařídit další a další věci související s provozem klubu.

Autor: Alexandra Knapová

24.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Hynek Šmilauer a Zuzana Šmilauerová, Pacov, 13. 10. 2017, 3 350 g, 2 750 g

Porodnice hlásila narození dvojčat. Byl to vlastně svátek nejen pro rodinu

V Onšově z nebe pršeli plyšáci

Onšov – Nevšední týden, kdy se do Domova důchodců v Onšově vypravily děti z pražské mateřské školy, se povedl na jedničku. Během něj se proměnily v indiány, vypravily se za pokladem a zazpívaly si indiánské písně.

Podívejte se na další miminka z pelhřimovské porodnice a hlasujte v anketě

Pelhřimov - V pelhřimovské porodnici se narodilo dalších 9 dětí.

Hnutí ANO nevyhrálo pouze ve 23 obcích

Pelhřimov – Hnutí ANO 2011 našlo na Pelhřimovsku, kde se nachází 120 měst a obcí, přemožitele ve 23 obcích. Dílčí volební vítězství si připsalo sedm volebních stran.

Do města rekordů se sólovým vystoupením zavítá Lenka Dusilová

Pelhřimov – Šestinásobná držitelka výročních hudebních cen Anděl Lenka Dusilová zavítá v úterý 24. října do pelhřimovského Divadla Lubomíra Lipského.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení