Svou akci, při které za jeden den najeli přes 800 kilometrů, pojmenovali Expedice TransAlp 2013. O nápadu vyjet, o zážitcích a o samotné cestě si Deník povídal s jedním z jezdců, Rostislavem Veletou.

Vydali jste se do Itálie. Kam konkrétně?
Do letního turistického letoviska Rosolina Mare. Nachází se sto kilometrů od Raveny a pětasedmdesát kilometrů od Benátek.

Jak dlouho trvala cesta?
Vyjížděli jsme 28. června z Hořic. Vzdálenost byla 870 kilometrů a ujeli jsme ji za šestnáct hodin. Jeli jsme v kuse v jednom tahu. Zpáteční cesta nám trvala třináct hodin.

Kdo přišel s nápadem vyrazit na motorkách tak daleko?
Loni v srpnu jsem si koupil Jawu 350 typ 632 a začal jsem na ní jezdit. Předtím jsem už několik Jawek měl. Řekl jsem si, že by bylo dobré se s ní podívat i někam dál, i za hranice republiky. Řekl jsem o tom bratrovi Martinovi, ale ten na to nic neříkal. Asi za týden přišel s tím, že jedeme. Hned jsme o nápadu řekli dlouholetému kamarádovi Ondřeji Hájkovi. Ten samozřejmě souhlasil, protože má také rád výzvy. A tak si kluci koupili motorky shodné s tou mojí, udělali si řidičské průkazy a mohlo se jet. Nutno dodat, že řidičáky dostali týden před odjezdem a s teplým razítkem vyráželi vstříc Alpám.

Na jak starých strojích jste jeli?
Jeli jsme na Jawě 350 typu 632. Motorky byly vyrobeny začátkem 80. let. Na cestu s námi jel i podpůrný vůz, vezl veškeré náhradní díly a věci nutné pro provoz motorek, a hlavně hodně oleje.

Měli jste nějaké poruchy?
Jen třikrát zadření, ale jinak se to obešlo bez problémů.

Co jste dělali v Itálii?
Pobyli jsme tam týden. Navštívili jsme Benátky a město Chioggia, jezdili jsme v okolí a kolem pláží.

Co se vám tam nejvíce líbilo?
Pěkné bylo stálé počasí, jízda jen tak v šortkách, výlet do Benátek, jízda v písku a hlavně solidní silnice bez výmolů a děr s tím, že řidiči jsou tam možná ukázněnější a berou na motorky větší zřetel.

Jaký byl v Itálii terén?
Silnice, drobný štěrk, písek, ale vesměs vše na rovině, až na Alpy, takže se tam opravdu pěkně jezdí. Je však nutné říct, že v písku se Jawě moc nechce, ale zvládne to. V Alpách bylo poměrně veliké převýšení, takže každý motor šel celkem ve velkém zatížení, proto byla mixována směs benzinu s olejem 1:10 až 1:8, aby nedošlo k zadření, kterému jsme se ale cestou zpět stejně neubránili.

Potkala vás i nějaká komplikace, co se týče počasí?
V rakouských Alpách se ochladilo, a to výrazně, a když se na to zpětně podívám, tak to, co poletovalo ve vzduchu, nebylo jistě peří, ale sníh. Šlo se z extrému do extrému. V Itálii bylo naopak teplo, které ztěžovalo chlazení motorek vzduchem, takže pro ně to opravdu byla zkouška ohněm.

Můžete říct něco bližšího o vás a vašich spolujezdcích?
Mně je 27 let a pracuji u Policie České republiky se zařazením na Vysočině, bratrovi Martinovi je 25 let, pracuje v oblasti logistiky ve firmě na Liberecku a Ondřej, kterému je čtyřiadvacet, je podnikatel z Prahy a pracuje v počítačové oblasti. Já s Martinem pocházíme z Hořic, kde i bydlím. Martin ale kvůli práci bydlí přes týden na Liberecku. Ondra je z Prahy, ale aby měl klid na práci a osobní pohodu, tak se přestěhoval na Pelhřimovsko, konkrétně do Píště.

Jak celkově hodnotíte vaši zkušenost?
Zkušenost byla hlavně v tom, že si konečně dokážeme představit, jaké je to opravdu jezdit na Jawě a také se ukázala výdrž účastníků. Myslím, že celé to ukázalo, že jezdit na našich motorkách za hranice není nemožné. Na takhle dlouhé trase se přiučíte něco víc také jako řidič, protože třeba předjíždět v kopci ve velkém stoupání v Alpách na dálnici náklaďák, není až zase tak jednoduché a příjemné. Vesměs byla zkušenost ale celkem příjemná.

Plánujete nějakou výpravu i do budoucna?
Plánujeme další expedici s názvem Expedice TransPyreney 2014, kdy pojedeme opět na našich motocyklech, tentokrát až do Španělska. Trasa bude tedy výrazně delší, takže se opět všichni prověříme.

Zuzana Rodová