Hodiny na věži kostela sv. Mikuláše v Humpolci odbíjejí pět minut před osmnáctou hodinou a v prostoru muzejní zahrady nedočkavě švitoří malí návštěvníci, kteří sem spolu se svými rodiči či prarodiči vyrazili potrénovat kreslířské dovednosti.

Na otázku ilustrátora Adolfa Dudka, zda může program zahájit, publikum jednohlasně křičí „jóóó!". A malování, respektive Pohádkové kreslení, tak může začít. Na úvod je ale třeba seznámit děti s tím, kdo je hravým večerem bude vlastně provázet.

Adolf Dudek tak malým šikulům vysvětluje, kdo je ilustrátor. Vzápětí jim ukazuje knihy, v nichž mohou najít přímo jeho obrázky. Mnohé děti poznaly časopis Sluníčko, do nějž Adolf Dudek také kreslí, třeba svého psa, který se objevil na titulní stránce jednoho Sluníčka.

„Chcete se mnou vstoupit do pohádkového světa?," ptá se následně Dudek a publikum nadšeně odpovídá, že „jóóó". A tak se ilustrátor prostřednictvím veršů dostává k první pohádce O červené řepě. Na tabuli nakreslí řepu a postupně přikládá magnety: dědečka, babičku, vnučku, pejska, kočičku a nakonec dokresluje myšku. Dětem pohádku převypráví a ty si z ní odnesou poučení, že nezáleží na tom, zda jsou malí, velcí, silní, slabí, ale na tom, že pomohou ve správný okamžik.

Kreslí malí i velcí

Ilustrátor pak nabízí, že zájemce naučí kreslit myšku. Nejrychleji se přihlásí Anička, a tak vyráží k tabuli a za odborného vedení se pomalu ale jistě rýsuje malé stvoření s ocáskem.

Další pohádkou, jejíž příběh Dudek nastiňuje, je Šípková Růženka. Děti se nejvíce baví při tom, když maminka Šárka kreslí princezně ruce a ilustrátor si při tom notuje „mám jednu ruku dlouhou". Na výzvu, aby mu malí šikulové vyjmenovali další princezny, jeden výtečník zakřičí, že princezny už přece umřely. K závěru pohádky vyzve Dudek Jakuba, jemuž se díky jeho pohotovým a správným odpovědím na každou otázku,přezdívá prezident, aby si zahrál prince a Růženku vysvobodil.

„Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku vázička, ve vázičce vodička, v té vodičce kytička," začíná další pohádku ilustrátor a poprosí Kryštofa, aby za ním vyskočil na pódium a nakreslil do vázy kytici. Kryštůfek vytvoří krásnou růžičku, kterou vzápětí věnuje své mamince. A tak začíná pohádka O perníkové chaloupce, v níž si roli Mařenky vysloužila Káťa, a roli Jeníčka obsadil její tatínek.

Všeobecné veselí si vyžádá další pohádkový příběh O koblížkovi. Dudek totiž vyzývá k tomu, aby si někteří zkusili koblížkovu říkanku, ale jak se ukazuje, není tak jednoduché si vzpomenout, co to ten kulatý nezbeda na útěku vlastně zpívá. Nakonec ale vše dobře dopadne, ostatně jako v každé pohádce, a zahradou se linou ty správné verše.