Trojice se 31. července roku 2013 vydala takzvaně „na vlastní pěst" vlakem z Pelhřimova do Rumunska, kde se jejím hlavním cílem staly výstupy na tamní horské vrcholy. Z Rumunska zpět domů se cestovatelé vraceli 28. srpna. Besedu s názvem Rumunskými horami převážně po svých uvedl knihovník Obecní knihovny Svépravice Václav Bendl, který každého přicházejícího osobně pozdravil a nabídl mu šálek kávy či půllitr točeného piva.

„Dovolte mi, abych vás všechny přivítal na další přednášce našich tří cestovatelů, kteří nám tentokrát popovídají o své cestě po Rumunsku. Ještě tu mám tedy upozornění od našeho technika Václava Hloma – může se stát, že během promítání nám přestane fungovat projektor. Prosím vás, kdyby k tomu náhodou skutečně došlo, neutíkejte nám, Václav skočí do auta a přiveze funkční projektor," upozornil za smíchu publika Bendl a dodal, že s technikou si při pořádání podobných akcí trochu „perou". „Materiály k příští besedě bychom tedy už měli promítat na plátně, ne jen na zdi jako doposud, ale ještě bychom opravdu potřebovali lepší projektor," řekl knihovník. Naštěstí se tyto obavy pro tentokrát ukázaly jako liché, a tak si zhruba dvacítka diváků mohla bez přerušení užít poutavé povídání o rumunských horách. Hlavního slova se ujal Daniel Ecler. Nejprve se posluchači dozvěděli, jak trojice do Rumunska vlastně cestovala. Než se ocitla ve městě Victoria, tedy v jakémsi výchozím bodu do rumunských hor, měla za sebou cirka padesát hodin, čtyři jízdy autem, osm cest vlakem a jeden pěší přechod po mostě přes Dunaj. Cestovatelé se nezapomněli pochlubit, jakými značkami piv se během přesunu posilňovali.

Prvním pohořím, jaké zdolávali, bylo pohoří Fagaraš, nejvyšší a největší pohoří Rumunska. Zde přespávali podle situace buď ve stanu, který si s ostatními věcmi nesli po celou dobu na zádech, nebo v takzvaném refugiu, boudě, která je určena právě pro cestovatele k odpočinku. „U jezera Balea jsme potkali Američanku, která se s námi chtěla vyfotit, protože nechápala, jak pro někoho může být zábava chodit po horách dobrovolně," okomentoval jednu z promítaných fotografií Daniel.

Cestovatelům se nevyhýbaly ani krizové okamžiky. Jedním z nich byla krádež bot, které měli ve stanu. „Opravdu to byla těžká situace, protože nás čekaly další kopce a Honza měl jen sandály. Přitom jsme se předem v různých publikacích dočetli, že u jezera Avrig se hodně krade. Nebyli jsme jediní, kteří byli okradeni, dokonce jsme dopadli ještě dobře," vyprávěl Daniel. „Co se ale dalo dělat, když byl smutek, rozhodli jsme se, že zajdeme do hospody na pivo a pokusíme se vyřešit, co dál," dodal.
Nakonec jim v těžké chvíli pomohl tamní Rumun, který skupinku dokonce pozval k sobě domů na bohatou večeři i teplou koupel. Nakonec je zavezl do nedalekého města, kde si mohli boty koupit. Cestovatelé vzpomínali na další Rumuny, které během své cesty potkali. A jak to tak bývá, někteří jim nezištně a ochotně pomohli, jiní jim zase způsobili nepříjemnosti, ale v konečném důsledku naštěstí jen malé.

Počasí prý trojici přálo, i když v nejteplejších dnech se při túrách museli poprat až s 40 stupni. „U jezera Mija jsem naopak zažil asi nejbrutálnější bouřku ve svém životě," uvedl Daniel Ecler.
Trojice neopomněla ani cestu po rumunských českých vesničkách. Navštívili i Festival Banát, kam se každoročně sjíždí na padesát českých hudebních interpretů. Výtěžek ze vstupného putuje na pomoc českým krajanům v Rumunsku. Daniel Ecler ještě pohovořil o samostatné cestě do Banátu, kterou loni absolvoval se svou přítelkyní Terezou.

Navštíví Gruzii?

Na závěr nechyběly ani dotazy z publika. „Jak byste zhodnotili čistotu přírody v Rumunsku?," zajímala se jedna z posluchaček, načež jí cestovatelé potvrdili, že rumunská příroda je skutečně udržovaná. Rovněž se publikum dozvědělo, že každý z cestovatelů si během výstupů nesl na zádech batoh vážící zhruba 15 až 20 kilogramů. Trojice také prozradila, že další cestu zatím plánují. Vážně prý uvažují o Gruzii. Už nyní je ale jisté, že ve své další cestovatelské přednášce ve Svépravicích budou hovořit o loňské cestě po Bulharsku.