„Hledej! Přeskoč! Zpátky!“ rozléhaly se promoklou rozvalinou povely tří desítek vyškolených psovodů, které co chvíli přerušilo „vyštěkávání“ odhaleného figuranta.


Kromě kynologů a hasičů se proplétali místem simulovaného výbuchu také členové jednotky Urban Search And Rescue team (USAR). Tedy specialisté, pro něž je vyhledávání zavalených lidí denním chlebem.


Musí se domluvit


Jak vlastně „ostrá akce“ mužů v rudých helmách a oranžových kombinézách vypadá?


„Vzhledem k tomu, že zavaleným osobám hrozí velké nebezpečí, je třeba postupovat co možná nejrychleji. Proto nesmí váznout komunikace mezi jednotlivými složkami zásahu. A vlastně proto tu dneska jsme,“ řekl jeden z koordinátorů USAR teamu Petr Vodička, zatímco z vysílačky přichycené v jeho náprsní kapse rachotilo jedno hlášení za druhým. Mezi těmi vůbec prvními byla zpráva o počtu pohřešovaných osob. Tady si organizátor cvičení přichystal na záchranáře malý chyták. Podle prvních zjištění mělo pracovat v lihovaru pět lidí.


„Jenže jeden z nich dnes nepřišel do práce. To všechno se musí předem upřesnit, abychom zbytečně nevyčerpávali psy hledáním lidí, kteří v rozvalině vůbec nejsou,“ poznamenal velitel hasičského zásahu Štěpán Bušek.


„To ale nic nemění na tom, že prověřujeme celý prostor. Odejít můžeme tehdy, pokud máme jistotu, že místo je takzvaně čisté,“ doplnil Vodička, jehož jednotka má za sebou řadu zahraničních výjezdů.


Zasahovala třeba při katastrofálních zemětřeseních v Pákistánu, íránském Bamu, Turecku či v Alžírsku. V únoru prohledávala zřícený dům v Praze, kde našla jednoho mrtvého.


Zafačovaný hrdina


Ani včerejší cvičení se ale neobešlo bez krve. Figuranti přestáli svoji úlohu bez úhony, ošetření však potřeboval služební pes.


„Občas se to prostě stane. V harampádí je spousta drátů a ostrých předmětů. Většinou jde ale jen o škrábance,“ pravila klidně pražská policejní kynoložka Milena Vokřálová, když zavazovala tlapku kňučícímu Atosovi.