Nyní pracuje v Norsku jako konstruktér zařízení pro těžbu ropy, zejména na ropných plošinách. Šestadvacetiletý Rostislav Haruda pochází z Kojčic u Pelhřimova. Vychodil Základní školu Komenského 
v Pelhřimově, na které měl nedávno besedu pro žáky 
7. a 8. ročníku o svém pobytu 
v USA. Osmáci s ním pak pořídili rozhovor, který o další dotazy doplnil reportér Deníku. „Rosťa zdůraznil, že základy angličtiny se naučil právě na naší škole, a tak nám nezbývá, než se trochu nad naší nepravidelnou přípravou zamyslet," sebekriticky naznačili po absolvování rozhovoru žáci 8. A zmíněné školy.

Jak jste se dostal ke studiu 
v USA a kde jste konkrétně studoval?

Po studiu na Střední průmyslové škole v Táboře jsem přešel na strojní fakultu Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. 
Během druhého ročníku 
jsem se dozvěděl o možnosti vyjet na roční zahraniční stáž na partnerské univerzity v různých zemích. Tak jsem se přihlásil, prošel testem 
z angličtiny a ono to vyšlo – dostal jsem se na Union College ve státě New York 
v USA a obdržel plné stipendium. Na Union College jsem studoval stejný obor jako 
v Praze, tedy ekvivalenty odborných předmětů fakulty strojní.

Bylo studium náročné?

Ano, zejména na začátku, než jsem si zvykl na učení se v angličtině. Oproti studiu 
na ČVUT bylo studium zaměřené více prakticky, tedy mnoho měření v laboratořích a práce na projektech. Bylo časově náročnější. Nároky 
na teoretické znalosti však byly oproti ČVUT o poznání nižší.

Jaká pozitiva a negativa jste si z pobytu v USA odnesl?

Celou stáž hodnotím jako jedno velké plus. Poznal jsem spoustu nových přátel, naučil se plynně anglicky a procestoval mimo jiné východní pobřeží USA, střední Ameriku, Jamajku, západní Kanadu 
a cestou zpátky Island. 
Na cestování jsem si vydělával o víkendech na brigádě – při rekonstrukci domu a práci na zahradě. Díky dokonalejší angličtině jsem pak také mohl získat práci v Norsku. Kladně hodnotím pracovitost Američanů – vědí, že jim nic nespadne samo do klína, 
nikdo jim nic zadarmo nedá 
a ke všemu se musí sami dopracovat. Naopak často jsem musel bojovat s nesmyslnými pravidly nejen na škole. Myslím, že v USA není až taková svoboda, jak si často 
u nás lidé myslí.

Máte i další zkušenosti se studiem v zahraničí?

Ano, využil jsem možností, které ČVUT svým studentům nabízí, a v pátém ročníku se ještě přihlásil na semestrální stáž na Sibiřskou federální univerzitu v ruském Krasnojarsku. O stáž byl velmi malý zájem, takže vzali všechny zájemce – byli jsme dva. Ruštinu jsem studoval jen jeden rok na ČVUT, takže začátky na ruské univerzitě byly těžké, ale po semestru jsem se vracel se slušnou znalostí ruštiny.

Co byste po zkušenostech 
z amerického a ruského školství vylepšil na tom českém?

Podle mě v porovnání s americkým a ruským systémem má české školství velice dobrou úroveň. Všeobecné znalosti Američanů jsou otřesné, na druhou stranu jsou lépe vedeni k samostatné práci – to podle mě českým studentům chybí. Také mi připadá, že se u nás 
na školách probírá vše 
do zbytečných detailů – zejména literatura na základních a středních školách. Nebylo by lepší ten čas využít na studium cizích jazyků, 
v nichž v Evropě zrovna nevynikáme? Ruské školství je dost podobné českému – možná mají ještě více teorie 
a méně praxe než u nás. Práce s informacemi je pro ruské studenty dost velký oříšek 
a snadno podléhají různým dezinformacím. Také musím řict, že jsem byl šokován vysokou mírou korupce na ruských vysokých školách.

To zní dost kriticky…

Nechci, aby to vyznělo jen kriticky. Třeba na univerzitě se k nám, mezinárodním studentům, chovali výborně, pomáhali nám v boji proti ruské byrokracii a vždy se pro nás snažili zařídit to nejlepší. Profesoři byli opravdu dobří a hodně jsem se od nich naučil. Ruští spolužáci nás zase brali na výlety – po okolí, na daču – chatu, na lyže, na Bajkal. Nikde ve světě jsem při cestování nepotkal tak srdečné a pohostinné lidi jako 
na Sibiři. Ale většina z nich se nepodívala za hranice Ruska, je pro ně těžké si udělat vlastní úsudek, takže jsou lehce manipulovatelní. I když se to pomalu obrací k lepšímu, napravit škody sedmdesáti let komunistické vlády ještě chvíli potrvá.

Kde nyní pracujete a jak jste se k této práci dostal?

Pracuji pro Aker Solutions v norském Midsundu jako konstruktér procesních zařízení na zpracování ropy 
a zemního plynu. Většina těchto zařízení je instalována na ropných plošinách v Severním moři. Ve firmě Aker Solutions jsem byl jako student na stáži a byla mi pak nabídnuta práce na plný úvazek po ukončení studií. Pomohla mi i stáž v USA. Bez ní by moje technická angličtina nebyla na takové úrovni, abych se dostal na tuto pozici v zahraničí.

Měl jste možnost podívat se 
i přímo na ropnou plošinu?

Ne. Pokud k tomu není vážný důvod, firma tam ani zaměstnance neposílá. Létá se tam vrtulníkem z pobřeží, takže je to velice nákladná záležitost s velice přísnými bezpečnostními pravidly – je na to potřeba speciální školení. Co vím od kolegů, zaměstnanci tam mají velice dobré zázemí a většinou pracují dvanáctihodinové směny tři týdny a pak mají tři týdny volno.

Odborníci hovoří o ropném zlomu, kdy dojdou lehko dostupné zásoby ropy a pak vzroste její cena a bude se muset hledat nový zdroj energie. Je ve vaší firmě cítit taková obava?

Taková obava ve firmě rozhodně není – letos měla firma rekordní obrat a nejvíce zakázek za celou svoji historii a příští rok to bude pravděpodobně stejné. Jen 
v Severním moři se staví několik nových ropných plošin a podmořských vrtů na zemní plyn, případně se rozšiřují stávající projekty. Zprávy 
o nedostatku fosilních paliv beru vždy s rezervou.

Norsko je vyhlášeným cílem rybářů. Viděl jste fjordy či oblast okolo polárního kruhu?

Firma sídlí na ostrově Otrøya, takže jsem přímo 
u fjordu a ryby samozřejmě také chytám. Norská krajina je nádherná, i když klima je trošku drsnější. K polárnímu kruhu to mám přes tisíc kilometrů, takže to není výlet 
na víkend, ale určitě by byla škoda se tam nepodívat.

O Seveřanech se říká, že jsou chladní a nedávají najevo své emoce. Jaký máte dojem vy?

Italové to rozhodně nejsou, Norové vše řeší s klidnou hlavou. A když je blíže poznáte, dokážou být velice přátelští.

Vnímáte nějaké rozdíly ve způsobu práce Norů a Čechů? Například v komunikaci ve firmě?

Velice pozitivně hodnotím to, že se tam lidé v práci zbytečně nestresují, Všechny problémy na pracovišti se řeší v klidu a nikdy jsem nezažil, že by někdo zvýšil hlas. Což se o některých firmách 
v Česku říci nedá.

Nedávno proběhly evropské volby a uplynulo deset let 
od vstupu Česka do Evropské unie. Norsko v EU není. Jaký máte názor na Evropskou unii?

Přijde mi, že lidem u nás nejvíce vadí to, že rum se musel přejmenovat na Tuzemák, ale už nevidí pozitiva, jako je volný obchod, otevřený pracovní trh nebo evropské dotace. To, že tyto dotace neumíme efektivně čerpat, je ale náš problém. Osobně jsem proti zbytečné byrokracii, přerozdělování peněz a neefektivním dotacím – například na obnovitelné zdroje energie, ale i tak si myslím, že členství v EU nám přináší spíše pozitiva. Situace by samozřejmě byla jiná, pokud bychom byli na úrovni Norska nebo Švýcarska, potom by pro nás bylo členství v EU spíše nevýhodné. Ale o tom 
v našem případě není řeč.

Chcete se vrátit do Česka, 
nebo nevylučujete možnost, 
že v Norsku zůstanete?

V budoucnu mám možnost dělat pro Aker Solutions 
na pobočce v Praze, ale zatím z Norska nespěchám. Dokázal bych si představit tam žít, ale doma je doma.