Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Řidič záchranky: Mnoho tragédií je zbytečných

Božejov – Na doporučení lékaře si měl najít práci v teple, tak se stal řidičem sanitky a ještě před rokem 1989 stihl dosáhnout hranice 750 000 najetých kilometrů.

10.7.2013 1
SDÍLEJ:

Josef PavlůFoto: Deník/Dominika Dufková

Posledních čtyřiadvacet let řídí vozidlo zdravotnické záchranné služby a nikdy neměl nehodu, ale označit se za dobrého řidiče váhá. Bývá svědkem tragických následků mnoha dopravních nehod, jejichž viníci si o sobě mysleli, že řídí dobře.

O tom, s čím vším se při své práci setkává, ale i jak funguje integrovaný záchranný systém, mluvil Josef Pavlů z Božejova.

Jak začínáte svůj pracovní den?
Pracuji ve dvoučlenné výjezdové skupině ve složení řidič a zdravotnický záchranář v Kamenici nad Lipou. Na pracoviště musíme dorazit zavčas, abychom byli v sedm hodin – a to buď ráno, nebo večer, podle toho, na kterou směnu nastupujeme – připraveni převzít vozidlo zásahové i rezervní. Přitom se přihlásíme do elektronického systému – zdravotnickému operačnímu středisku, které sídlí v Jihlavě a koordinuje činnost všech výjezdových skupin záchranné služby v Kraji Vysočina.

Co následuje potom?
Děláme testy přístrojů, kontrolujeme, zda jsou obě vozidla v pořádku po technické stránce. Když je hotovo a není žádný výjezd, přichází na řadu plnění harmonogramu. Na každý den jsou přesně určeny úkony, které musí výjezdová skupina, ať už lékařská, zdravotnická nebo posádka vrtulníku udělat. Zajišťuje, aby byly přístroje stále v pohotovosti a v případě potřeby neselhaly. Dále kontrolujeme, zda je dodrženo přesně určené množství materiálu a  lékového vybavení, včetně toho, jestli nejsou léky prošlé. V rámci celého kraje jsme vybaveni stejnými typy vozidel, kde je přesně stanoveno uložení materiálu, léků a přístrojů v každém vozidle. To nám umožňuje okamžitou orientaci ve vozidlech kterékoli výjezdové skupiny z našeho kraje, což je důležité, pokud je nutná součinnost více výjezdových skupin. V pravidelných cyklech se provádí generální úklid všech vozidel, jejich desinfekce včetně desinfekce pomůcek a přístrojů. Posádka plní řadu dalších povinností nutných k zabezpečení chodu výjezdové základny. Mezitím bezodkladně vyjíždí k pacientům. Pokud zbude nějaký čas, věnujeme se studiu a nácvikům, což je důležité pro náš další profesní růst.

Co děláte, pokud sanitka po technické stránce v pořádku není?
Jedná-li se o poruchu drobnou, snažíme se ji odstranit. V opačném případě hlásíme zdravotnickému operačnímu středisku výměnu vozidla za náhradní a  poruchu vedoucímu dopravy, který zařídí vše potřebné. Rezervní vozidlo se využije také, pokud přijedeme z výjezdu, po kterém je nutné sanitku uklidit a doplnit, a zároveň je nahlášen další výjezd.

V roce 2008 dostal Josef Pavlů od Kraje Vysočina medaili za dlouhodobé zásluhy o rozvoj integrovaného záchranného systému Kraje Vysočina. Kolik je v pelhřimovském okrese základen, odkud sanitky vyjíždějí?
V okrese Pelhřimov se jedná o pět výjezdových základen a šest výjezdových skupin různého složení. V Kamenici nad Lipou, Pacově a Počátkách je po jedné výjezdové skupině rychlé zdravotnické pomoci ve složení zdravotnický záchranář a řidič, v Humpolci je jedna výjezdová skupina rychlé lékařské pomoci ve složení lékař, zdravotnický záchranář, řidič, stejně tak v Pelhřimově. Navíc je tam výjezdová skupina Rendez-Vous ve složení lékař a řidič. Tato posádka vyjíždí na pomoc v naléhavých případech zdravotnickým posádkám buď současně, nebo na vyžádání zdravotnické posádky z místa zásahu.

Kolik hodin týdně průměrně v sanitce strávíte?
To je těžké říct. Někdy se projezdí celá směna, ale stane se, že jsme bez výjezdu. Záleží také, kam pacienta vezeme, protože můžeme jet z místa zásahu přímo na vyšší pracoviště. Jedná se o vzdálenosti převážně do sto padesáti kilometrů. K těmto transportům se ale přednostně využívá letecká záchranná služba, nebrání-li tomu jiné okolnosti. Čas strávený v sanitce také nesestává jen ze samotné jízdy, ale i z následného úklidu vozidla.

Vědí řidiči, jak se mají chovat, když se setkají s houkající sanitkou?
Většina řidičů nás respektuje, uhýbá a snaží se nám naši práci usnadnit. Bezohledných je opravdu malé procento. Najdou se i závodníci, kteří se snaží nás třeba i předjíždět. Jednou, když jsem ještě sloužil v Pacově, jsem vezl pacienta z dopravní nehody. Před obcí Kámen mě dojel jakýsi řidič s BMW a celou cestu se nás snažil předjet. Rychlý převoz byl v zájmu pacienta, tak jsem na jeho snahu nijak nereagoval. Jel za mnou s minimálním odstupem, odhadem deset dvacet metrů. Kdybych musel prudce zabrzdit, tak by určitě došlo ke kolizi. Dokonce za mnou jel stotřicítkou přes Starý Pelhřimov. Nakonec mě předjel v naprosto nepřehledném úseku na světelné křižovatce na kamenném mostě v Pelhřimově pod nemocnicí, odbočoval doleva na Humpolec. Rád bych toho člověka poznal. To zmiňuji ale jako velikou raritu. Spíš se řidiči opravdu snaží nám pomoci, někdy až moc. Stane se, že zastaví v nepřehledném úseku, kde se ani předjíždět nedá, ale zde se jedná spíš o nezkušenost. Chci zdůraznit, že jsme si vědomi povinnosti neohrozit ostatní účastníky silničního provozu.

Vyzkoušel jste si i jiná zaměstnání, než je řidič sanitky?
Šoféřinou se živím celý život od nějakých sedmnácti let. Vyučil jsem se jako opravář zemědělských strojů. Jako vesnického kluka mě hodně přitahovala technika, traktory, auta a podobně. V roce 1968 jsem skončil učení v Třeboni a  vrátil jsem se odtud s řidičským průkazem na zemědělské stroje a traktory. Nastoupil jsem do státní traktorové stanice v Pelhřimově a dělal tam asi půl roku. Pak jsem ze zdravotních důvodů odešel do Agrostroje jako obráběč kovů. Vydržel jsem tam asi pět měsíců do vojny. Byla to jednotvárná práce, která mě moc nebavila. V dubnu 1969 jsem šel na vojnu a dostal jsem se do Jihlavy jako řidič tanku, takže jsem se i tam držel šoféřiny (smích). Po vojně jsem nastoupil ke státním silnicím jako řidič silničních motorových vozidel, ale protože jsem měl problémy s ledvinovými kameny, doporučil mi tehdejší obvodní lékař v Nové Cerekvi, pan doktor Doležal, ať si najdu zaměstnání, kde bych byl v teple. Poradil mi ucházet se o místo řidiče v tehdejším Okresním ústavu národního zdraví v Pelhřimově. Dal jsem na jeho radu a  po nějakém čase určitě i s jeho přičiněním jsem byl v roce 1972 přijat. Pět let jsem pak jezdil s osobním vozidlem. Musel jsem jako každý něco odjezdit, aby vedení, které rozhodovalo o umístění na sanitku, mohlo posoudit řidičské schopnosti a povahové vlastnosti uchazeče. V roce 1977 jsem byl přeřazen na sanitku. V roce 1989, kdy se zřizovalo stanoviště záchranné služby pro celý okres Pelhřimov, jsem se rozhodl, že půjdu jezdit na záchranku. Nejprve jsme spadali pod pelhřimovskou nemocnici. V roce 2004 se záchranná služba zcentralizovala pod Zdravotnickou záchrannou službu Kraje Vysočina. Jezdil jsem nejdříve v Pelhřimově a  v Pacově. Když se otevírala výjezdová základna v Kamenici nad Lipou, rozhodl jsem se zkusit to tam a mám pocit, že to bude nejspíš moje poslední štace, tím myslím profesní.

Jakou by měl mít řidič sanitky povahu?
To je otázka spíš pro psychologa, ale myslím si, že by se mělo jednat o člověka, který je hlavně nekonfliktní a dokáže s lidmi do určité míry soucítit, měl by mít sociální cítění. Na druhou stranu ale musí umět snést to, co kolem sebe vidí, což je někdy těžké. Měl jsem kamaráda, který už nežije. Ten v Brně začal jezdit u pečovatelské služby, ale musel skončit, protože říkal, že když vidí to stáří a bezmoc, působí to na něj velice depresivně.

Vybaví se vám nejhorší moment, který jste za dobu své práce zažil?
Těch bylo víc. Nejhůř na mě ale vždy působily úrazy dětí. Jednou jsme nakládali utopené dítě. To se nezapomíná. Líto je mi každého člověka, ale nelze se tomu poddávat. V souvislosti s podobnými zážitky chci říct ještě něco. Pravidelně navštěvujeme základní i střední školy v kraji a seznamujeme žáky s problematikou první pomoci. Tam si nikdy neodpustím, abych dětem neřekl, jak jsou mnohé tragédie zbytečné. Obrovské procento těžkých dopravních nehod i jiných úrazů vzniká proto, že člověk zbytečně riskuje. Když jsem byl mladý, jezdil jsem na motorce. Měl jsem jenom štěstí, že se mi nic nepřihodilo. Hazardovat a jít neštěstí naproti se nemá. Člověk musí mít pokoru. Učí se celý život. Když někdo řekne, že je dobrý řidič, pomyslím si své. Sám bych nic takového neřekl, svatý Kryštof to nemá rád a může dát člověku za vyučenou.

Co na vaši práci říká rodina?
Jako řidič záchranky pracujete o víkendech, svátcích, v noci, je jasné, že tím rodina trpí. Manželka byla s dětmi často sama. Kdybych neměl tolerantní a  chápavý protějšek, nemohl bych v tomto zaměstnání setrvat tak dlouho.

Za svou práci jste byl oceněn Krajem Vysočina. Co to pro vás znamená?
Medaile si vážím a cením si toho, že to u nás nefunguje jako v některých podnicích, kde se starších zaměstnanců snaží spíše zbavit.

Josef Pavlů
– dvaašedesátiletý řidič záchranky z Božejova
– v listopadu roku 2008 dostal od Kraje Vysočina záslužnou medaili II. stupně za dlouhodobé zásluhy o rozvoj integrovaného záchranného systému Kraje
Vysočina

Autor: Dominika Dufková

10.7.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Rodiče v Pelhřimově vysází stromy za své potomky

Libkovanka vsadila už při svém vzniku před deseti lety na zelenou.

Libkovankafest láká na dechovku do Častrova už potřetí

Martin Lank: Největší klad programu Realistů je jeho reálná splnitelnost

Jihlava - Jedním z největších překvapení voleb před čtyřmi lety na Vysočině byl poslanecký mandát pro Martina Lanka. Ten kandidoval za hnutí Úsvit a získal více hlasů než poslankyně za ODS. Do voleb jde Martin Lank i letos, a to na kandidátce Realistů

Předseda strany nemůže zůstat za bukem, říká Jan Veleba

Vysočina - Jediný předseda celostátní strany z Vysočiny Jan Veleba jde i do těchto voleb. Je lídrem Strany práv občanů (SPO) pro Vysočinu.

Nejtepleji bylo v září v Dukovanech, nejvíc pršelo ve Velké Bíteši

Třebíčsko, Vysočina - Září bylo oproti průměru neznatelně chladnější. Průměrná měsíční teplota na Vysočině byla 11,4 °C, což představuje odchylku -1 °C od dlouhodobého normálu za období 1981 - 2010.

NAŠI PRVŇÁCI: Představujeme žáky ze ZŠ Počátky

Pelhřimovsko - Pelhřimovský deník přináší čtenářům nový seriál Naši prvňáci. Jeho prostřednictvím bude představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol na Pelhřimovsku, a to až do pololetního vysvědčení. Rodiče a blízcí žáků každou středu na straně 4 a na webu najdou prvňáčky z Pelhřimovska. Deník si tak mohou koupit na památku. Nyní se představují žáci ze ZŠ Počátky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení