Na letní žurnalistické škole nejste poprvé. Co vás se neustále láká?

Je to bezesporu setkání s mladými lidmi a studenty letní žurnalistické školy a setkávání s jejími organizátory. Fandím jim v tom, že jsou během léta schopni zorganizovat týdenní cyklus, kterým žije město, studenti, a v němž jde o smysluplné trávení času. Když se člověk podívá na svůj den, tak je relativně hodně okamžiků, které promrhá, a nestráví čas tak zajímavě, jako kdyby byl třeba tady v Havlíčkově Brodě.

Co říkáte na rétoriku obou politiků, s nimiž jste se tu setkal?

Je zjevné, že když máte člověka, který je čtyři roky hejtmanem, je to učitel, který se snaží tu problematiku vysvětlit, tak že je to na jeho rétorice poznatelné. Rozpoznáte, že Miloš Vystrčil je zkušený, protože přichází asi častěji do styku s médii než Jiří Běhounek, který je primářem. Ten by ale v případě, že by se stal hejtmanem, musel asi tuto školu dál podstupovat, protože by častěji komunikoval s novináři než jako opoziční zastupitel nyní.

A má šanci se to naučit?

Já myslím, že každý má šanci se to naučit. Na Jiřím Běhounkovi je poznat, že je to takový zemitý muž. Přiznám se, že by bylo zajímavé, kdybych byl jeho pacientem. Teď už mě zná jako novináře, chtěl bych vědět, jak komunikuje s pacienty. A mohli by si třeba na chvíli vyměnit role, abychom viděli, jak by Miloš Vystrčil komunikoval s pacienty.

Byl velký rozdíl mezi politiky krajskými a těmi celostátními, které si zvete do Otázek?

Myslím, že tito politici jsou mnohem spontánnější. Na politicích na centrální úrovni je poznat, že jsou hodně proškolení PR manažery, že ví, jak funguje mediální svět. Jejich spontánnost a autentičnost je přece jenom menší než u politiků, kteří jsou na regionální úrovni. Další věc je, myslím, že politici na centrální úrovni mají v mnoha ohledech k sobě více animozity než lidé tady na regionální úrovni. Tady jsou blíž občanům a voličům, a musí problémy řešit víc věcně než na centrální úrovni, kde je těch voličů mnoho a je tam větší vzdálenost mezi voličem a tím politikem.

Byla nějaká odpověď, která vás vysloveně pobavila?

Pobavil mě závěr, který se nesl v duchu potenciální spolupráce v budoucí možné velké koalici. A pak ty okamžiky, kdy se politikovi nabízí replika, například, kdy Miloš Vystrčil řekl, že by rád dělal pod Jiřím Běhounkem, napadla mě ta replika se sestřičkou (Miloš Vystrčil: „Nevím o žádném zásadním tématu, které by spolupráci s ČSSD po volbách vylučovalo. Ještě chci říct, že pan primář Běhounek je dobrý doktor.“ Václav Moravec: „To znamená, že byste mu rád dělal sestřičku.“ Následoval velký smích a potlesk. – pozn. redakce). To jsou okamžiky, které dají i politice lidský rozměr.

Můžete prozradit, jak jste se připravoval na dnešní duel, přece jenom celostátní témata jsou dobře známá, ale problematika Vysočiny nemusí být všeobecně známá…

Tím hlavním zdrojem byla tištěná média, agentura Newton a ČTK, kde jsem si udělal rešerše. Dozvěděl jsem se, s čím jdou oba kandidáti do voleb a co považují za problémy kraje Vysočina. Pak jsem se snažil strukturovat tři témata na zdravotnictví, dopravu a školství, což jsou hlavní tři kompetence krajů, pokud se nemýlím, a těmto tématům se věnovat a dotknout se jich v té první části, kterou jsem měl pod kontrolou.

Nemrzí vás, že dostali větší prostor na dotazy regionální politici než běžní lidé, voliči?

Ale to je problém těch lidí, že se nehlásili. Kdyby se hlásili, tak dostanou přednost asi studenti. Ale to je, přiznávám, jev, s nímž se setkávám i na vysoké škole. Když vyzvete studenty, aby se přihlásili, koho zajímá to a to, tak se přihlásí. Ale jakmile někoho vyvoláte, je to jak na střední škole. Všichni sklopí oči, když mají položit otázku. Myslím, že to, že se ptali zastupitelé a že mohla v některých momentech ta diskuze připomínat schůzi krajského zastupitelstva, bylo dáno malou odvahou těch ostatních, aby zvedli ruku a dostali mikrofon.

Před dvěma lety jste moderoval setkání exprezidenta Václava Havla a ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka. Jaký hlavní rozdíl byl mezi oběma večery?

Václava Havla a Václava Kasíka máte přece jenom více nastudované a tím, že se s nimi setkáváte v Praze, tak je i více znáte. Miloše Vystrčila jsem měl dvakrát v Otázkách, s Jiřím Běhounkem jsem se tady setkal poprvé. Byli jsme sice spolu na večeři a povídali si o struktuře rozhovoru, ale to první oťukávání bylo krátké, a byl jsem tedy nejdřív spíše pozorovatel prvních deset minut. V tom se to například lišilo.