Ředitel pelhřimovského gymnázia o roku s covidem: Vymazal bych ho z historie

Za oponou nebo Zrcadla. Pelhřimovské Sady rozezpívala Poetika, podívejte se

Co se tedy povedlo, nebo naopak nepovedlo?
Událo se toho opravdu hodně. Snažili jsme se posunout a začít učit trochu moderněji. Nechci říkat, že dříve to tu bylo špatné, to vůbec ne. Ale vybavili jsme školu, zavedli spoustu nových metod, učíme podle nového školního vzdělávacího plánu a přišla sem řada nových a kvalitních učitelů, deset let řešíme státní maturity… Škola je nová nejen vybavením, ale i stavebně.

Zvenku ale vypadá pořád stejně…
To ano, ale uvnitř ne. Z ekonomických důvodů jsme přišli o školní jídelnu, která už není v budově školy. Sice jsem z toho v první chvíli byl smutný, ale snažím se na všem hledat pozitiva. Pomohli jsme si díky tomu totiž ke krásné nové aule, která vznikla v prostorech po ní. Přibyla tu také moderní počítačová učebna, máme vybavenější laboratoř chemie, fyziky, novou přírodovědnou laboratoř, které říkáme badatelské centrum.

Ještě něco se změnilo?
Všude ve třídách jsou dataprojektory, je tu pokrytí wifi, máme elektronickou třídní knihu. Mimochodem ta nám v době covidu velmi pomohla. A naší velkou změnou je to, že od září tady dvakrát v týdnu funguje školská psycholožka.

Přispěl tomu i covid?
Částečně ano, ale sháněl jsem někoho už nejméně čtyři roky. Najít kvalitního člověka však nebylo tak jednoduché. To, že se to povedlo, vnímám jako velký posun k lepšímu, protože to tady nikdy předtím nebývalo.

Plísně a všude špína: podívejte se, v jakém prostředí dělali v Humpolci pizzu

Zazněly státní maturity. Je zpětně hodnotíte jak?
Tady nechci hodnotit, jestli se povedly, či nikoli. Jejich největší problém, podle mého názoru byl, že je neustále měnily. A tím nemyslím „covidové“ úpravy z posledních dvou let. Takže jsme spíš ve vleku státu a snažíme se tomu co nejlépe přizpůsobit.

Významnou změnou bylo i sloučení s obchodní akademií v roce 2014…
Netroufám si hodnotit, jak by to vypadalo, kdyby k tomu nedošlo. Kraj zkrátka zvolil takovouto strategii a byly dvě možnosti, buď poslechnout, nebo ne a nést si všechny důsledky. Musela se řešit nabídka oborů vzhledem k počtu dětí. Sice máme studentů relativně dost, ale nešlo říkat, že se to gymnázia netýká. Gympl by nějak fungoval, ale nemůžeme se dívat jen na nás a ostatní neřešit, to by od nás bylo sobecké.

Bylo to podle vás dobře?
Je to v podstatě jen organizační věc. Vznikl jeden subjekt, který má na nastavené nějaké financování, organizaci a jednoho ředitele. Nicméně když se na to dívám zpětně, tak je škoda, že ministerstvo nezavedlo reformu financování dřív. Kdyby se způsob financování ne na žáka, ale na školu uspíšil o nějaké tři čtyři roky, tak si myslím, že by bylo i jiné řešení než slučování. V té době ale nebylo.

Nemáte pocit, že to trochu ubralo na prestiži gymnázia?
Já myslím, že prestiž gymplu nedělá název na vysvědčení. Ten dlouhý název maximálně komplikuje život mně, když musím vyplňovat úřední papíry (směje se). Chtěli jsem tehdy vymyslet kratší, ale nic smysluplného nás nenapadlo. Podle mě ty školy stále, co se vzdělávání týče, fungují rozdílně a relativně autonomně. Už jen to, že sídlíme ve dvou oddělených budovách…

Přineslo to i nějaké výhody?
V první řadě jsem rád, že se naše sloučení obešlo bez nějakých velkých sporů. A co se pozitiv týče, to je nejvíce patrné na pedagogickém sboru. Ten se obohatil, někteří učitelé přechází mezi oběma školami a mám kam „sáhnout“, když je potřeba něco řešit. Pro studenty to má pak tu výhodu, že můžeme otevřít obory, které bychom standardně nenaplnili, třeba španělštinu nebo ruštinu. S výjimkou cizích jazyků se ale studenti nespojují. A z hlediska ekonomického fungování je škola stabilnější.

Aby se mámy mohly vrátit do práce: V Humpolci je připraví na pohovor

Pojďme zpátky k samotnému výročí. Už jste částečně nakousl almanach, budete ho vydávat?
Bude do konce roku. Jsme trochu ve skluzu, ale do Vánoc ho snad stihneme. Největším tahounem je v něm náš češtinář a dějepisář Karel Kratochvíl, který má na starosti celou koncepci. Měly by se na něm ale podílet všechny předmětové komise, máme i redakční radu a snažíme se vzpomenout i na bývalé kolegy.

Mohou se zapojit i studenti, ať už současní nebo bývalí?
Samozřejmě. Rádi uvítáme jakýkoli příspěvek. Chceme to směřovat především na dění za posledních deset let, protože předchozí almanachy mapují spíše historii. Chceme, aby tam byly vidět všechny změny. Jak už jsem řekl, učíme podle nového vzdělávacího plánu, deset let řešíme různé inovace maturit a poslední dva roky covid.

To bude velká kapitola, že?
Je to věc, která ovlivnila a myslím, že ještě ovlivní, směřování celé školy. Teď jsme ve fázi, kdy nevíme, zda nás opět nečeká nějaká karanténa. Věřím však, že na ni jsme připravení. Ale i když se časem vrátíme do normálu, tak to na nás zanechá opravdu výrazné stopy.

Jak se na tu dobu zpětně díváte?
Bylo to náročné, a to jak pro studenty, učitele i rodiče. Školy zavřeli, protože to bylo nejjednodušší a nechali je zavřené zbytečně dlouho. Měli to řešit selektivněji, ne nás pátého října zavřít a nechat to tak až do sedmnáctého května. Teď žijeme v neustále nejistotě, aby se to neopakovalo. Vím, že byly i jiné obory ve společnosti, které to také odnesly, ale vzdělání by mělo být naší prioritou.

Mazlení s kozou, dovolená s ovcemi. Agroturistika na Vysočině táhne

Chybí studentům ten ztracený rok?
Rozhodně. Každý je jedinečný a snáší to jinak, ale každého z nás to určitým způsobem zasáhlo. Ne, že by jim chyběly znalosti, ale spíše takovéto vzdělání získané klasickým způsobem. To není jen o tom, jestli děti umí napsat Pythagorovu větu nebo napsat esej. Je to celková výbava člověka do života - soubor určitých návyků, chování a sociálních vztahů. Obecně, kdybych si měl vybrat, tak minulý školní rok vymažu z historie, negativa převažují, ale snažím se na tom vidět i určitá pozitiva.

Jaká?
Například jsme se naučili využívat online nástroje k domácí přípravě. Mnoho kolegů se posunulo, naučilo se pracovat s interaktivními pracovními listy, počítačové dovednosti máme zkrátka mnozí někde úplně jinde, než jsme mívali. A mnoho z nás se zamyslelo i nad hodnocením výkonů a tím, co je vlastně důležité. Pro všechny to byla velká škola a zároveň velká příležitost.

Zpět k oslavám. Budou nějaké oslavy?
Ty právě covid také ovlivnil. Měli jsme v hlavě nějaké nápady, ale než jsme se jim stačili začít věnovat, přišla pandemie a my se soustředili spíše na vzdělávání. Oslavy tedy budou takové komornější. Vydáme almanach, uspořádáme slavnostní pedagogickou radu a když to půjde, uděláme i den otevřených dveří. Nějaké velké setkání absolventů bohužel nebude možné.

Kvalitnější vyšetření nosu, uší i krku. Nemocnice Pelhřimov koupí nový přístroj

Nemrzí vás to?
Jak se to vezme. V kontextu všech těch událostí je tohle věc, která mě teď trápí nejméně. Prioritně se snažíme, aby se děti mohly vrátit do normálu, tohle je jen nadstavba.

Co byste škole popřál do budoucna?
Ještě o trochu skvělejší pedagogický sbor než má, i když už teď je skvělý, studenty lačné vzdělávání a chápající a spolupracující rodiče a veřejnost. To jsou věci, které bych jí přál, protože materiální zabezpečení je dobré. Základem jsou vždy lidé. A když to stočím ke covidu, tak abychom se konečně vrátili k normální výuce.