„Jak se říká, kovářova kobyla chodí bosa. V létě jsem sice mnohokrát u moře, ale že bych si užíval rekreace, to rozhodně ne,“ směje se pětačtyřicetiletý vášnivý rybář Luboš Fikar.

Vaše praxe v cestovním ruchu trvá už skoro 30 let. Jak jste se k tomuto oboru dostal?

I když moje vystudovaná profese je technického směru, mohu říci, že v cestovních ruchu se pohybuji skoro celý život. Moje matka už v roce 1990 založila - myslím, že první - regionální rodinnou cestovní kancelář. Společně s bratrem jsme asi o dva roky později trávili prázdniny jako delegáti u klientů ve Francii nebo Itálii a já jsem až do založení CK Pelhrim v roce 2005 v mamčině cestovce pracoval. Tak jsem vedle zdokonalení jazykových schopností poznal práci s lidmi v tomto oboru, jak se říká, od píky.

Určitě tedy můžete posoudit, jak se trh za ta léta změnil.

Samozřejmě hodně. V devadesátých letech začalo v cestovním ruchu podnikat okolo dvou tisíc subjektů a všichni dělali všechno. Dnes je nás necelý tisíc a trh je podle mě rozdělen. Pelhrim je středně velká cestovní kancelář. Vsadili jsme na teritoria s největší poptávkou našich zákazníků, to znamená Chorvatsko a Itálii. Ročně na dovolenou u moře odbavíme až tři tisíce klientů. Naše kancelář má i vlastní autokarovou dopravu, a tak v mimosezónním období nabízíme poznávací a vzdělávací zájezdy pro školy například do Anglie nebo i po naší vlasti. V rámci spolupráce s ostatními kancelářemi nabízíme i zájezdy do exotických destinací.

Co se týče zákazníků, je pravda, že upadá zájem o dovolené, kdy cestovní kancelář vše zařídí, a lidé raději cestují na vlastní pěst?

Samozřejmě, že nové komunikační technologie tomu napomáhají. V době, kdy začala v tomto oboru podnikat moje matka, si musela vystačit s telefon a faxem. Dnes stačí pár kliků na internetu a máte svět před sebou. Ale zásadní vliv na prodej organizovaných dovolených to určitě nemá. Svědčí o tom i fakt, že za poslední tři roky se počet cestovních kanceláří zvýšil o 25 procent. A je tady ještě jedna věc – ochrana spotřebitele. Ochrana zákazníka, který cestuje tzv. organizovaně, je dnes na vysoké úrovni.

Rozkvetlé stromy v Pelhřimově.
Rozkvetlé stromy letos rozzářily ulice o něco dříve

Ovlivňují dnes nějak zásadně cestování migrační krize nebo bezpečnostní rizika?

U našich lokalit, což je zmíněné Chorvatsko a Itálie, rozhodně ne. Všeobecně opadla i obava z létání a terorismus se bohužel stal běžnou součástí dnešního života. Důležité a nutné je řádně se na cestu, a to nejen do rizikových oblastí, pojistit.

S jakými dotazy se na vás zákazníci nejčastěji obracejí?

Velmi zjednodušeně se dá říct, že jsou to z našeho pohledu maličkosti. Nejčastější dotazy se týkají druhu a platnosti cestovních dokladů – zda občanka, nebo pas, co přibalit dětem, s jakými cenami mohou v daném letovisku počítat, jaké je tam asi počasí a podobně. Dříve byl velmi častý dotaz, zda máme pojištění proti krachu.

Hodně lidí před dovolenou řeší, co s domácími mazlíčky. Je lepší je nechat doma, nebo vzít s sebou?

Na tohle není jednoznačná odpověď. Ačkoli všechna naše ubytovací zařízení v zahraničí pobyt s domácími mazlíčky akceptují, problém může nastat u moře, protože většina pláží pohyb zvířat na nich zakazuje. Navíc pokud jedou zvířata autobusem, může jejich přítomnost znepříjemnit cestu jiným, například alergikům, což se nám také stalo.

Když jsme se dostali k možným problémům, s jakými nejčastějšími stížnostmi vašich klientů se setkáváte?

Naše složka „stížnosti klientů“ naštěstí za těch dvanáct let není moc objemná. Většina stížností jsou spíš připomínky, které nám pomáhají naše služby vylepšovat. A jsou i úsměvné, ale vážně myšlené. Třeba, že v moři je málo vody nebo že italská polévka gazpacho, která se správně podává za studena, je studená. (úsměv)

Přišel jste vy sám na chuť nějaké cizokrajné kuchyni?

Mám rád středomořskou kuchyni. Je lehká, základem jsou všemožné druhy darů moře, hodně zeleniny, kuřecí, telecí a skopové maso. Vždycky chci ochutnat nějaké místní jídlo. V Chorvatsku třeba pljeskavici, což jsou tři druhy mletých mas, nebo dalmatinskou paštecádu – hovězí maso s výbornou hnědou omáčkou a noky. Také jsou tam dobré guláše s bramborovou kaší a samozřejmě mořské ryby, krevety nebo jiné dary moře.



Jako majitel cestovky určitě musíte umět mluvit cizími jazyky. Jak se v zahraničí domlouváte?

V obchodním styku používám angličtinu. Musím říct, že mám výbornou učitelku, svou 18letou dceru Natálku, která loňský školní rok strávila na stipendijním studijním pobytu na soukromé střední škole v Anglii a letošní prázdniny trávila brigádou v naší cestovní kanceláři. Jinak se domluvím německy, francouzsky, italsky a v Chorvatsku česko-chorvatštinou. (smích)

Jaké tři věci byste si vzal s sebou na opuštěný ostrov?

Když říkáte „vzal byste si“, asi se nepředpokládá ztroskotání, to bych se moc připravovat a vybírat si nemohl. Pokud by ten ostrov byl pouze opuštěný lidmi, nikoli pustý, bez pitné vody, rostlin a zvířat sloužících k obživě, sbalil bych nafukovací člun a k tomu rybářské nářadí.

Z opuštěného ostrova se vydejme tam, kam nejraději míříte na dovolenou vy.

S vlastní dovolenou je to trochu složitější, přesně podle přísloví o kovářově kobyle. V létě jsem sice mnohokrát u moře, ale že bych si užíval rekreace, to rozhodně ne. Mým velkým koníčkem je rybaření a golf. Byl jsem na rybolovu v Norsku a moc rád bych se tam znovu vypravil. Navštívil jsem hned několik evropských metropolí, z nichž - troufnu si říct - bych stále zvládl odprůvodcovat třeba Benátky, San Marino, Cannes, Monte Carlo a Ženevu. Ale moje představy o letní dovolené jsou jiné – nějaké klidné a nepřelidněné místo, nejspíš někde u nás.

Jaké místo v Česku byste si vybral?

Mám rád jižní Čechy. Když byly děti malé, podnikali jsme, ještě s několika kamarády a jejich ratolestmi, výpravy pod stany do okolí Českého Krumlova a Třeboně, sjížděli Lužnici, prohlíželi historické zajímavosti, jezdili na kolech, houbařili. Stejně tak mám rád i jižní Moravu. Dnes jsou děti už velké, ale na tyhle chvíle rády vzpomínají a určitě by nebyly proti si je i dnes zopakovat. Každopádně jsem spíš pro aktivní dovolenou.

Máte nějaký zajímavý či vtipný zážitek z dovolené?

V roce 1990 se celá naše rodina zúčastnila vlakového zájezdu po Rakousku a Itálii včetně Sicílie, který organizovala moje mamka, která mimochodem v naší cestovní kanceláři stále pracuje. Po městech jsme chodili ve skupinkách okolo 30 osob. Český turista byl v těch letech dobře identifikovatelný podle neodmyslitelných batůžků. Průvodci nás upozorňovali, abychom si dávali pozor na podezřelé osoby, které se k nám mohou připojit. Já jsem byl tenkrát výrazný snědý mladík a měl jsem rád černé oblečení. Při skupinové cestě hromadnou dopravou byla moje maminka upozorněna na moji neustálou přítomnost a bylo jí řečeno, ať si dává velký pozor, že ji už delší dobu sleduje jeden z místních mafiánů a chce celou naši skupinu určitě okrást. Ilustrační foto.
Obchvat Pelhřimova už nebude pro řidiče komplikací

Jaký máte názor na to, že lidé na dovolené mají potřebu dokumentovat a následně sdílet fotky a videa na sociálních sítích? Nemyslíte, že by si lidé dovolenou lépe užili off-line?

Nejsem velkým příznivcem sdílení fotek a zážitků na sociálních sítích. Sám bych se o zážitky z dovolené nikdy nechtěl veřejně dělit s lidmi, které třeba neznám. Jsem toho názoru, že není nutné ukazovat ostatním, kde všude a s kým jsem byl, a tím odhalovat své soukromí nebo soukromí svých blízkých. Avšak každý toto vnímá jinak a v závěru je nejdůležitější, abychom si všichni dovolenou užili po svém a byli spokojeni.


Zuzana Rodová