Z toho rok strávila v malé vesničce v Krušných horách v Zethau jako dobrovolnice v rámci projektu občanského sdružení Hodina H. Nyní pobývá v Lindau, kde letos od února do března absolvovala na mezinárodní jazykové škole kurz německého jazyka a od prvního dubna tam pracuje v hotelu jako pomocná číšnice. Petra Slavíková svého rozhodnutí odejít za prací a zkušenostmi nelituje a mladým lidem doporučuje, aby se nebáli a vycestovali do zahraničí, kde se můžou nejen zdokonalit v jazyce, ale i poznat jinou kulturu a navázat nové kontakty.

Kde se u Vás vzal první impuls odcestovat do Německa?

Po ukončení Vyšší odborné hotelové školy v Pelhřimově jsem se rok snažila najít pracovní uplatnění ve svém oboru. Bohužel neúspěšně, z toho důvodu jsem využila možnost vycestovat do Německa jako dobrovolnice od Hodiny H a zlepšit tak svoje jazykové znalosti.

Co na váš odjezd říkala rodina? Našla jste u nich podporu?

Rodina mě v mém nápadu vycestovat samozřejmě podpořila, obzvlášť moje mamka, která pracuje jako učitelka německého jazyka na střední škole.

Jaké byly první dny po příjezdu k našim západním sousedům?

První dny v Německu byly samozřejmě velmi těžké. Bylo to vlastně moje první odcestování od rodiny na delší dobu. Německy jsem uměla již ze školy, ale zpočátku pro mě byl přesto velký problém se dorozumět. Také jsem se musela naučit být samostatná, umět se o sebe postarat a přizpůsobit se novému prostředí a spolubydlícím, konkrétně dobrovolnicím z Maďarska a Itálie.

Říká se, že Češi odcházejí do Německa za prací hlavně kvůli lepším výdělkům. Prodavačka si tam prý vydělá až pětkrát více než u nás. Je to dle vašich zkušeností pravda a byla finanční stránka i Vaší motivací k odchodu z Čech?

Mojí motivací nebyla finanční stránka, ale zlepšení jazykových dovedností v němčině. Co se týče práce v Německu, zatím zde teprve sbírám zkušenosti, takže nemám takový přehled o zdejší výši výdělku.

Jak se vlastně žije v Německu v porovnání s životem u nás? Přece jenom – životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci…

Životní úroveň v Německu je vysoká. Myslím si, že jsou zde lepší vztahy mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem. Zaměstnavatelé jsou tu velmi milí a ochotní vyjít svým zaměstnancům vstříc. Na rozdíl od zaměstnavatelů v Čechách, kteří si nejen svých zaměstnanců neváží, ale bez udání důvodu jsou schopní jim vypovědět pracovní smlouvu třeba i druhý den po jejím podepsání. Člověk se tedy nestihne ani přizpůsobit a zapracovat.

Neztratila jste tedy v některých momentech tzv. iluze o českém národu?

Ne, to rozhodně ne. Ale jak jsem již zmínila, vztahy mezi lidmi jsou zde podle mého názoru jiné, lepší. V práci, kde nyní pracuji, my vždy všichni ochotně pomohou, když potřebuji, nebo když někomu příliš nerozumím. Také je tu lepší životní úroveň a lepší platy. Co se týká záporu žití v Německu, asi mě momentálně žádný nenapadá, s ničím špatným jsem se zde nesetkala.

Doporučila byste i ostatním mladým lidem, aby nasbírali zkušenosti i někde jinde než v Čechách?

Rozhodně, doporučila bych jim, aby se určitě nebáli a vycestovali do zahraničí. Můžou se nejen zdokonalit v jazyce, ale i poznat jinou kulturu a navázat nové kontakty. Myslím si, že dokud je člověk mladý, měl by této možnosti určitě využít.

Česká republika si letos 1. května připomene desetileté výročí vstupu do Evropské unie. S tím souvisí i debaty týkající se přijetí i u nás jednotné evropské měny. Jaký názor na přijetí Eura máte vy?

Na přijetí Eura v České republice nemám žádný názor. Netroufám si říct, zda by to bylo dobré, či ne.

Prozradíte, jaké máte plány do budoucna, zda chcete zůstat v Německu, poznat pracovně jinou zem nebo se vrátit zpět domů, do rodné vísky?

Přesné plány do budoucna zatím nemám, ale pokud se mi zde naskytne dobrá pracovní nabídka, ráda tu ještě nějakou dobu zůstanu.